Změna jména. Nemáte pocit ztráty identity?

17. mar 2014627
  • okrem manželovho priezviska som si nechala aj svoje rodné. podpisujem sa tak, ako predtým a niekedy sa tak aj predstavujem

  • u nás se v rodině každej jmenoval jinak a já měla jméno po otcovy kterýho jsem skoro od 9 let pořádně neviděla takže ztráta identity určitě ne jsem ráda že vim kam patřim a že mám rodinu kde je příjmení stejné🙂

  • Já si nechám svoje🙂 Přítelovo se mi nelíbí

  • Sponzor fóra
  • ja zatiaľ vôbec nie som stotožnená s mojím priezviskom a nepáči sa mi z toho dôvodu že v manželovej dedine ho majú ľudia v každom druhom dome

  • ja som si tiež nechala aj svoje meno, všetci ma tak poznajú a aj sa tak predstavujem...niekedy ľudia krútia hlavami, že na čo dve priezviská, ja im len poviem, že každý má právo si vybrať a cítiť sa ok a hlavne ztotožnený so svojim menom
    🙂

  • Presne s tim se taky setkavam, lidi nechapou a porad maji nutkani to komentovat a ptat se proc mam dve prijmeni.. vsak ja taky nikomu nekomentuji jeho jmeno.. jednou jsem na dotaz proc mam dve prijmeni odpovedela a proc ty sis vzala nove jmeno? odpoved byla - protoze se to tak dela.. tak na to jsem rekla, ze to je pro mne slaby duvod na zmenu jmena ktere mam skoro 30 let.. tak aspon od jedne tazatelky mam uz klid 😃
    predstava, ze bych se vzdala sveho rodneho prijmeni uplne, pro mne byla vzdycky nepredstavitelna a opravdu bych to citila jako ztratu identity a zvykala si dlouho

  • Dámy, tak jsem se upsala 😞(. Vezmu si jeho příjmení. Potěšilo mě sice, že to byla první tchánova starost - jestli si vezmu jeho příjmení (takže je si vědom toho, která bije 😵 ), ale jinak z toho uplně radost nemám. Hovořili jsme o tom hodněkrát, a i když se snažil, prostě jsem ho přesvědčila o své tezi, že neexistuje jeden jediný rozumný (logický) důvod pro to, aby si žena brala příjmení po muži nebo naopak. On to uznal, ale na tom, abych měla jeho příjmení, přesto trval, tak jsem svoje příjmení jsem prodala 😃 . A to za právo výběru jmen našich budoucích dětí - prvního chlapečka a první holčičky. Jasně, možná bychom se na nich dohodli i tak, ale mám vysněná jména pravda trochu nestandardní, tak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou - jednak se nebudeme muset o dohadovat o jménech budoucích dětí, jednak jsem svou "kůži" nedala zadarmo - protože mi stejně bylo jasné, že si nakonec jeho příjmení tak či tak budu muset vzít (co mě k tomu vedlo je zas na delší povídání, jako příklad uveďme tchánovu historku o tom, jak si jednou jeden vzal příjmení své nastávající, a otce tohoto ženicha den na to našli pověšeného, neb to neunesl... no, sice blbé řeči, ale vím, že jednoduché by to nebylo, kdybych si jejich příjmení nevzala... ). A stále uvažuju o tom, že jako podpis si nechám křestní jméno s počátečním písmenkem nového příjmení... 😉 Konec hlášení 😶 😵

  • @modrypitrisek  a jaká máš vybraná jména?

    Já nakonec taky jdu do toho, že si nechám muže... máte to od stejnýho písmenka, tak si nechám moji nic neříkající vlnovku na podpis se začátečním velkým a zřetelným stejnou, stejně z tý vlnovky nikdo nepozná, jestli to je staré, nebo nové🙂

  • Kdybych si nevzala Péťovo příjmení, pravděpodobně by si mě ani nevzal 😃

  • MÁTE NĚKDO OBOJÍ PŘÍJMENÍ (ZA SVOBODNA A MANŽELOVO)? CO NA TO VAŠE RODINA A MUŽ? NEMÁTE S TÍM PROBLÉM? DÍKY ZA NÁZORY

  • @michalusenka  Ja mam obe prijmeni, diskuze o nevyhodach a problemech tu byla nekolikrat.. v podstate ted uznavam ze to nema jedinou vyhodu 😃 ale stejne bych nemenila a sveho prijmeni se nikdy nevzdala..
    manzelovi jsem to oznamila uz kdysi a ten s tim problem nemel, moje rodice to potesilo a tchanovci to akceptovali a nijak nekomentovali (alespon ne prede mnou nebo pred manzelem), paradoxne s tim nejvetsi "problem" meli nekteri manzelovo kamaradi, kteri se hrozne divili, ze on mi to povolil..

  • @martaveg  a jak tě oslovují? obojím příjmením cizí lidé? kolegyně mi zas říkala, že nevěděla na VŠ jak takové lidi s obojím příjmením oslovovat a že taky dotyčná se podepisovala pokaždé jinak

  • @michalusenka  Vetsinou zvoli to nove manzelovo, az kdyz pochyti, ze ja se predstavuji puvodnim, tak se prizpusobi.. zatim se mi stalo jen jednou, ze jedna kolegyne nepochopila a stale mne oslovuje celym dvojim prijmenim..

  • Já jsem vždycky říkala že si nechám jak svoje tak si vezmu manželovo protože chci pořád mít pocit že patřím do své rodiny k rodičům,bráchův pak mi ale mamka jednou říká já nevím mě by ted v padesáti přišlo divný kdybych se měla jmenovat jako za svobodna + manželovo přijmení když vi všechny moje děti se jmenujete po tátov,,,tím mi nasadila brouka do hlavy,,takže si nakonec normálně vezmu manželovo jméno,mám štěstí že iniciály mi zůstanou stejné a taky podpis můžu mít hodně podobný hlavně to M na začátku 🙂

  • no u mna to bolo jasne. Urcite chcem, aby sme sa cela rodinka aj s buducimi detickami volali rovnako. Takze som ani nevahala a mam priezvisko po manzelovi. A vobec si nemyslim, ze zmena priezviska ma nieco spolocne so stratou vlastnej identity. Ale ak sa k sebe dve priezviska hodia a znie to pekne, tak s tym vobec nemam problem. Ak to niekomu vyhovuje, tak preco nie. Horsie je ak si to niekto necha a vobec to k sebe nejde. 🙂

  • Sponzor fóra
  • K tomuhle tématu bych řekla asi toli, že za skoro rok od svatby se někteří členové mojí rodiny (hlavně táta) moje nové příjmení ještě nenaučili - a to jsme s manželem skoro šest let, takže to příjmení znají. Táta mi ho pořád komolí, takže spíš než ztráta identity je pro mě změna příjmení ztráta sebevědomí v tom smyslu, že lidem v mojí rodině nestojím ani za to, aby se to příjmení za těch šest let naučili. Ale i tak jsem ráda, že jsem si vzala jeho příjmení...Manželova rodina to vzala v klidu, ačkoliv teda mě pořád vedou v patrnosti s dívčím příjmením a nějak nejsou schopní pochopit, že už se tak nejmenuju:/ Ale jak říkám - i přes to všechno bych se tak rozhodla zase, neměnila bych

  • Ja mam tiez dve priezviska - v praci pouzivam iba dievcenske - nikto to neriesi. "Vtipne" je, ze moja naj kamoska si mysli, ze to pre mojho muza musi byt ponizujuce... a pritom on to vobec neriesi... ja sa zase cudujem, ze ona si meno zmenila uplne a este aj menovku na dvere chcela dat iba na jeho krstne meno a priezvisko - ako keby ona ani neexistovala... Takze co z toho vyplyva? Vzdy sa najde niekto, kto s bude cudovat a riesit veci, do ktorych ho nic nie je 😃

  • ja budem po svadbe pouzivat aj manzelove aj dievcenske priezvisko, podla ktoreho ma vsetci poznaju, mam nanho skoly, diplomy, ocenenia...jeho meno budem pouzivat z ucty a preto ze si ho velmi vazim. obe priezviska sa budu pisat bez ova! damy ziadna strata identity.

  • U nás to bylo jednoduché, mám skvělého partnera a ten mi řekl, že by se klidně mohl jmenovat po mně. Musím uznat, že to na mě udělalo velký dojem, protože já ješitné chlapy nesnáším a nevím, proč by to pořád měly být ženy, co neustále ustupují. Nicméně já rodinu svého otce nemusím a popravdě se těším, až mě nikdo nebude spojovat s nimi. Kdyby to šlo, vzala bych si jméno po matce za svobodna, to ale nejde, a tak jsme se rozhodli, že se budeme jmenovat po mém snoubenci. Každopádně ale chápu ty otázky ohledně identity a vůbec mi to nepřijde hloupé. Kdybych se tolik netěšila, až se budu jmenovat jinak, taky bych to řešila 🙂

  • Já se budu jmenovat stejně jako snoubenec a vůbec mi to nevadí. Nevidím v tom problém, ztrátu identity - pořád to budu já, jen s jiným příjmením. Navíc v mém případě mi lidé nebudou komolit dosavadní přjmení a bude klasické české 🙂

  • @simone5  Tak to je pecka. Tohle kdyby mi řekl, tak si snad i dobrovolně vemu to jeho 😃 😃 - ano, jde jen o princip (také často rády ustoupíte, když jako první ustoupí ten druhý? 🙂 ).

    @mawenzi  Vybraná jména si nechávám pro sebe. Protože cokoli vyberu, mají do relativně krátké doby všichni kolem mě 😃 😃 . Dokonce i se jmény to tak mám. Od svých patnácti jsem chtěla Amálku - tehdy se Amálie jmenovaly jen starší dámy a my všichni znali jen vílu Amálku. A ejhle, přišel čas, kdy je to tady samá Amálka. Tahleta "nová" jména mám(e) vybraná už asi skoro tři roky, a zatím jsem potkala jen jednou to chlapecké (a to relativně dost blízko - sousední vesnice...).

    No a když už teda sjednotíme to příjmení, tak hurá na výrobu ratolestí 😎 😃 .

  • @modrypitrisek  aha, tak to je potřeba si nechat pro sebe🙂 já teda za svůj život kromě té víly amálky nikdy žádnou nepotkala, ani že by se tak jmenovala třeba spolužačka z vedlejší třídy nebo tak...

  • já si ponechávám své jméno, právě proto, abych o svou identitou nepřišla, protože moje jméno je mou součástí. A sňatkem přeci něco získávám, ne naopak, tak mi přijde logické nechat si obě jména.

  • ja som sa tesila na zmenu mena.Svadba bola pre mna novy zaciatok a preco nie aj so zmenou mena.Par mesiacov som sa mylila 😃

  • Určitě budeme mít stejné příjmení. Dvě příjmení se mi nelíbí a že by si manžel vzal moje??.. to nehrozí. Zůstaneme u tradice. Budu mít celé krásné jméno! A dokonce stejné jako manžel, jen ženskou verzi. 🙂

  • Já teda momentálně přesně tohle prožívám, ale přichází to tak ve vlnách - jednou jsem z toho nadšená, podruhé brečím, že to nejsem já, a je mi po sobě samé smutno. Ale věřím, že si na to zvyknu. V tomhle jsem "stará škola" a brala jsem to tak, že se to tak prostě dělá (i když samozřejmě dneska jsou možnosti různé). 🙂

  • Ztráta identity je přesná. Vůbec na to neslyším. 27 let jsem byla zvyklá, že když je moje příjmení někde napsané, tak ho vidím z dálky. Půl roku po svatbě čtu článek o sobě a dojde mi to po 10 minutách co jsem to dočetla, a tak 🙂 Nejsem to já. Jsem ráda, že se jmenuji stejně jako dcera. Ale moje jméno to prostě není (zatím asi).

  • No... Prostě si asi musíme zvyknout holky, teď už s tím stejně nic nenaděláme. Tak hlavu vzhůru, jsou i horší věci😉

  • damy, to ja som mala iny "problem". priezvisko mi zacinalo za slobodna na G. pismeno, ktore najviac nemam rada. a ako sa zacina moje meno po vydaji? samozrejme G. a este aj zaciatok bol gal a teraz je gol. co je uzasne, ked sa idete v kostole podpisat s tym, ze samozrejme idem novym menom ale ked zacnete pisat, a napisete za krstnym to G tak to islo tak nejak samo. takze sa to muselo rychlo opravit, nastastie som si to uvedomila vcas, nie az na konci 🙂 pri druhom podpise som si uz davala sakra pozor. ale je to mile ako sa na tom na videu smejeme, ja samozrejme vybuch smiechu, muz to iste.
    ale vsetci, co vedeli ako sa tesim, ze sa "zbavim" toho G vedia, ze som sa vydavala z lasky 🙂

  • ja vobec nemam pocit straty identity. Nie som vydata este ani rok, ale uz teraz ked ma niekto oslovi starym priezviskom sa zacudujem, ze co to hovori...ved to predsa nie som ja 😃
    Uz sa prirodzenejsie citim s novym menom ako so starym. Pohoda

Pridaj príspevok

    Nenašli ste čo ste hľadali?

    hľadať len v názvoch tém