Změna jména. Nemáte pocit ztráty identity?

17. mar 2014627
  • No neviem, ci sa zena vzdy podriadi, alebo ci to sikovna zena len nerobi tak, ze to vyzera, ze sa podriadila, ale v podstate vtak ako sa stalo aj povodne chcela 😃 Snad vies, co chcem povedat🙂

  • Komix - daju sa vsade v praktickom pouzit obe priezviska, nedostane sa zena niekedy do situacie, ze si musi vybrat iba jedno, ktore prave vyuzije?

  • bec - no prave, ze myslim, ze zena to casto robi preto, ze to "sama chce", ale to "sama chce" na mna robi dojem, ze vlastne nad tym bud uplne neuvazuje, bud to neriesi, zatlaci do uzadia a povie si, ze predsa si nejak zvykne /myslenie typu: prezili a zvykli si ine, zvyknem si aj ja/, alebo to vezme ako "krasnu dan" za stastie v manzelstve, alebo to v duchu riesi, ale nechce tym vyvolat rozruch vo vztahu a v rodine, alebo..., alebo..., alebo... kazdopadne nech by to bolo akekolvek ALEBO, je to vzdy o tom, ze ta zena sa predsa len aspon an sekundu zaobera niecim, co ten muz vobec nemusi. Preco MY musime byt vzdy tymi, ktore musia riesit taketo veci pre dobro buducej rodiny, pre pohodu vo vztahu, pre "stastie"...? Kde sme my a nase ja, nasa identita...? Zaujima niekoho? Chapes, co chcem povedat? 🙂

  • Sponzor fóra
  • bec - vlastne som este chcela: my sme cely zivot vedene a vychovavane k tomu, ze je samozrejme, ze raz o to svoje meno prideme. Tak mozno to ani nie je tak, ze to CHCEME, ale ze s tym cely zivot zijeme ako niecim, co sa proste stat ma a musi, tak predsa nepojdeme proti tomu. 😐 Teda ja mam z toho taky dojem, ze proti tomu sa dokazu postavit len tie (dusevne) "silnejsie" povahy. Teda dufam, ze som nikoho neurazila. 😉

  • majacik - nie, mas pravo pouzit vzdy obe priezviska, ak chces. Pretoze su tvoje obe, tvoje cele meno znie s oboma. Dokonca niekde vyslovne MUSIS mat obe, ak ich tak mas zapisane - hlavne na dokladoch, na uradoch atd. Ale inde, kde je to menej formalne mozes pouzit to, ktore chces ty sama.

  • Abych pravdu řekla, moc se mi nelíbí koncovka -ová. Je to takové majetnické. Asi tak, jako když se za první republiky zdravili manželky: Dobrý den paní továrníková, doktorová ...

  • komix.sk, cely zivot je prisposobovanim sa spolocenskym konvenciam. A robis to urcite aj ty, denno denne.
    S tymi "dusevne silnejsimi povahami" si dufam zartovala.

  • novako, teď jsi mě přivedla na myšlenku, v několika amerických filmech jsem slyšela, že dokonce oslovovali manželi celým jménem jejího manžela. př. paní jack brown. 😕 to už je tuplem trochu majetnické. 😐

  • komix.sk, tiez si myslim, ze cely zivot je prisposobovanim sa niekomu alebo niecomu. A ak ma byt vzdy len tak ako chce zena, to neviem, ci je zrovna to co chcem, to potom nech je clovek sam.

  • holky, jednim z vyznamu slova ova v latině je vajíčko. A kdo má vajíčka?? 😃 😃 To mě jen tak napadlo. 🤔 Já si jinak myslím, že je lepší společné jméno z praktických důvodů, zejména kvůli dětem. Ale jinak já osobně svou identitu vnímám trochu někde jinde… tak mi nedělá problém změnit příjmení. Kdysi jsem si přidávala druhé křestní jméno, které je mi z hlediska mého "já" mnohem více symbolické a bližší… stejně v momentě kdy dva spolu začnou žít, musí každý něco ze své identity ztratit, ochotně (jo 😉 ) si ji navzájem vyměnit, něčeho se umět vzdát… oba 🙂
    komix, ano, naše výchova po 2,000 tis. let je čistě patriarchální... a je opravdovým uměním najít ve svém životě a žít to!, co je tvému nejhlubšímu srdci opravdu nejbližší a opravdu tvé 🙂 A žena ze své podstaty je prostě onou umělkyní, která má v sobě nadání vytvářet štěstí domova... a své štěstí rozdávat dále, a také SOBĚ. Blbé jen je, že v poslední době má toho na bedrech příliš mnoho, tolik, že zapomíná na to své umění 😐 Ale koikrát člověk až na smrtelné posteli zjistí, co mělo v životě cenu. Teda nechci být přemoudřelá, ale prostě mám nějákou tu drahou zkušenost 😐 ale je to jen můj názor 😉

  • olielka - udělalas mi svým příspěvkem velkou radost. Je moc hezký a důležitý.
    Samozřejmě život není tak jednoduchý, aby se člověk vždy s radostí vzdal nečeho svého (já osobně jsem měla problémy připustit si, že budu mít jiné jméno), ale v životě to není tak, že se my ženy vzdáváme a muži získávají! Komix je velká feministka, která sem přináší svými názory svěží vítr. Aspoň nás donutí trochu přemýšlet. Ale buďme šťastné, že jsme ženy a používejme to, co je v nás nejlepší.

    Aktaka - tohle dřív bylo běžné v anglicky mluvících zemích....prostě z Miss Jane Sweet by po svatbě mohla být třeba Mrs. John Peacock. Brrr! Křestního jména bych se nezvzdala, to je s mou identitou spjaté mnohem víc než příjmení!

  • ani ja by som sa nechcela vzdat krstneho mena. Mam to statie, ze je dost zriedkave, takze ludom snad aj pri pocuti mojho noveho mena bude jasne, ze som to stale ja 🙂

  • no vzdát se křestního, to bych taky nechtěla. přesně tak, je to víc moje identita než příjmení.

  • i když, byly doby mého dětství, kdy jsem chtěla být cokoli jiného než katka, ale to je na jiné téma. 😃

  • aktaka, katka je predsa najkrajsie 😃 😃

  • Sponzor fóra
  • no jasně, teď už to taky vím. 😉 😃

  • mna len trosku mrzi, ked si tu v USA mylia Katarina s menom niciveho hurikanu Katrina, ktory minuly rok zruinoval New Orleans 😃 😃 😃

  • Holky,
    zrovna dnes jsem si tak najednou uvedomila ze za 8 dni si vezmu jmeno meho skoromuze.No, a nejak mi to prislo lito, ne, ze bych nechtela, ale...ale je to fakt zmena. Moje rodne prijmeni se mnou proslo tolik let a tolik zvratu a vsichni me tak znaji. Nejak to na me padlo, uz nebudu mamincina ani tatinkova...proste prechazim do rodiny manzela.ach jo, a budu mit stejne prijmeni jako moje svagrova, kterou zrovna moc nemusim.....
    Tak vam na me padl splyn......ale holt tak to chodi a spolecne jmeno chci mit kvuli "vsemu svetu", proste budu manzelova🙂

  • rosnicka: ty budeš mít jako švagrová jen příjmení, ale já mám se svojí švagrovou stejné i křestní jméno a taky ji moc nemusím...

    ale manželovo jméno jsem si vzala z vlastního rozhodnutí, nikdo mě do toho nenutil. Akorát že moje rozhodnutí bylo hodně ovlivněný tím, že jsem podruhý vdaná a nechat si jméno prvního manžela mi přišlo trochu ekl 🙂

  • rosnicka, ja tiez moju svagrinu nemusim, ale pred rokom sa vydala a velmi tazko a dlho sa vzdavala stareho mena. Uz sa tesim ako ju budem provokovat, ze mam meno, ku ktoremu by sa velmi rada priradila ona. Trosku skodoradostne, ale potesi. Moje stare aj nove meno je pekne, takze nemam problem.

  • novako - to, co opisujes ako svoje pocity pri -ová je myslím to isté, alebo aspoň veľmi podobné, ako chápem ja moje pocity pri zmene celého priezviska na priezvisko po mužovi = termin "je to takové majetnické" to presne vystihuje. (Aj ked to "robime dobrovolne", ved ta pani doktorova bola tiez urcite velmi hrda na to, ze bola doktorova, sama chcela, aby ju tak oslovovali a "chcela" to rovnako, ako dnesne zeny "chcu" manzelovo meno - pritom dnes to "prvorepublikove" oslovenie vimame majetnicky, zatial co to prevziatie priezviska nie = cim to bude?)

    Taktiež to, že sa ženám hovorilo pani doktorová je presne ten istý princíp, na základe ktorého aj dnes majú ženy síce nie oslovenie, ale aspon rovno priezvisko po manželoch. Ved aj dnes tym menom vyjadruju, ze su s nim, ze mu predsa "patria" a majú jeho "status" (asi ako tá pani doktorova od svojho manžela - ved aj dnes sa stale pouziva napr. termin pani prezidentova)... 😉

  • bajka26 - jasne, v zivote sa niekotrym konveciam prisposobujeme, ale mnohe casom spochybnujeme, naburavame, nechceme, tak ja sa len divim, ze v tomto sa to naburava tak malo... a tak ochtone suhlasime s nenaburavanim... a tak jasne sa staviame proti tomu, kto o tom co i len hovori 😉
    Ja len viem a hovorim za seba, ze menom by som sa konvenciam nikdy prisposobit nechcela. Je moje a konvencie pre mna nikdy nebudu take silne a nebudu znamenat tolko, aby som sa vzdala toho, co je mojou najosobnejsou identitou. Mat svoje meno je podla mna mojim zakladnym ludskym pravom. 🙂

  • aktaka - myslim, ze rovnako, ako nam teraz pride majetnicke a neprijatelne, aby sme prisli dokonca o svoje krstne meno bude jedneho dalekeho dna pre ludi divne, ako mohli zeny v 21. storoci suhlasit s tym, aby prichadzali o svoje verejne meno, teda prezvisko. Princip je totiz az prilis podobny. 🙂 😮

  • bec - no prave, ze to podla mna vobec nie je vzdy tak, ako chce zena - vlastne si myslim, ze je to dost malokedy tak, ako by to mala chciet zena, aby to bolo aspon trochu rovnocenne. Mne to tak zo zivota pripada. 😵
    Dalsia vec je, ze tu sa rozhoduje o mene zeny, no rozhoduje o tom nie ona sama (kedze to meno je jej a len jej), ale s muzom (casto dost zavisi prave na jeho ochote jej rozhodnutie tolerovat). Keby sa malo rozhodovat o mene muza, urcite by to bolo skor na nom, ako sa rozhodne a bolo by menej prijatelne, aby o tom rozhodovala uplne rovnako i zena - ved je to predsa jeho meno, nie? 😶
    Vravis, ze to nech je clovek radsej sam, ak sa nechce prisposobovat, ale nehovoris o tom, ze muz sa v tomto nemusi ani prisposobit, ani byt za to sam. Ten sa ale ma! 😉

  • olielka - suhlasim, ak sa maju vzdavat obaja (a chcu to), ale nesuhlasim, ak to ma byt stale len jednostranne a to (mam pocit) sa v oblasti priezviska prave jednostranne takmer sustavne deje.

    Hovoris, ze "je opravdovým uměním najít ve svém životě a žít to!, co je tvému nejhlubšímu srdci opravdu nejbližší a opravdu tvé", no zaroven urcujes, co ma byt to "mé" = ak som zena, mala by som automaticky vediet vytvarat stastie domova. S tym nesuhlasim - ja myslim, ze kazda sme na nieco ine a ziadna nie je horsia, ani lepsia, ani menej zenou, ani menej spravnou zenou, ak to stastie domova vytvarat nevie. To nie je len uloha zeny, ale uloha celej tej rodiny. Klast zodpovednost este aj za stastie rodiny na ramena zeny, akoby toho nemala uz tak dost (a tym padom ju vlastne vinit, ak sa to stastie domova nevytvorilo) podla mna mnohe zeny frustruje - hlavne ak to v ich rodine nevyjde tak, ako chceli.

    Vlastne som rada, ze je doba, kedy zena nemusi vsetko v zivote podriadit tomu, aby nemala na bedrach nic ine a mohla len vytvarat stastie domova. Svet tym v minulosti prisiel o mnoho skvelych umelkyn, vedkyn a skvelych zien, ktore vytvarali len "stastie domova" - ba vlastne, neviem, ci to nebolo skor stastie muza a deti, pre ktore sa obetovali.

    Nemaj mi, prosim, za zle, ak takto vyjadrim svoj nazor - chcela som ti len ukazat, ze tak, ako bol tamto tvoj nazor, toto je zas moj nazor a kedze sme vsetky rozne, myslime inak, naplnaju nas ine veci a nie sme preto este zle... Kazda mame na to svoje pravo bez toho - nemame vsak zas (podla mna) pravo hovorit, co je pre VSETKY zeny to najlepsie len preto, ze si myslime, ze je to "prirodzene". 🙂

  • leilanni - dakujem za poklonu, ale ako vies alebo podla coho sudis, ze som "velka feministka"? 😵 A ak este mozem: myslis, ze ak je niektora osoba feministkou, nie je rada, ze je zenou? Na zaklade coho?

    Napr. ja prave POUZIVAM to, co je vo mne najlepsie. (Ale ty, logicky, nevies, co to vo mne je, lebo ma nepoznas - prave tak vsak nemozes vediet ani u inych zien, ci to pouzivaju. Zenske nemusi byt len to, ze budeme poddajne, ochotne vyhoviet a vediet sa vzdy podriadit - moze to byt omnoho viac a omnoho ine veci.)

    K tomu, co pises pre aktaku vid moj prispevok vcera o 23:40 prave pre nu. 😉

  • rosnicka2 - to ma velmi prekvapuje, ze nad niecim takym zavažným zacinas uvazovat tak pozde... 🤔 Nechces si teda to svoje meno nechat aspon ako druhe? - ved tvoj muz tym nijako "neutrpi" a ty aspon budes moct byt aj sama sebou, tou, ktorou si vzdy bola. Podla mna je to v tvojom pripade rozhodne lepsie riesenie nez to, ze mas mat splin z niecoho, z coho ho mat vobec nemusis! Ja si totiz nemyslim, ze toto je banalita - naopak, stale viac vidim, ze zeny sa vzdavaju niecoho, coho sa vo svojej podstate vzdavat vobec nemusia, nie je to nutnost a malo by to byt ich najvyssie pravo mat svoje meno... Navyse tym prinajmensom malinko trpia, co sa snazia rozne zakryt a ospravedlnit napr. nejakym potencialnym stastim... Zatlacaju mnohokrat do uzadia to, ze ich tato dan "za stastie" aspon na chvilu mrzi - lenze muzi nic zatlacat nemusia... a my to berieme ako normalne...! Nie je cele zvlastne? 😉
    Presne tak! Prechadzas do rodiny manzela - zena vzdy akoby niekomu patrila a tym menom sa to aj vyjadruje. Nie je to ani nahodou taka nevinna vec, ako sa vacsina ludi tvari (a ma reci typu: zvykli si ine, zvyknes si aj ty!) Preco si mame stale zvykat na nieco nie az take prijemne len preto, ze milujeme? Azda to nase polovicky robia tiez preto, ze miluju nas a azda to my od nich ziadame?
    Nielen ty budes manzelova, ale aj manzel bude tvoj - no vidis, on nemusi mat tvoje meno kvoli "vsetkemu svetu", ako o tom uvazujes ty - nezda sa ti to zvlastne? 😮 Popremyslaj a napis, budem rada. 😉

  • komix - děkuji za tvoji odpověď.
    To, že jsi feministka, je patrné z toho, jak se v každé bludné duši snažíš rozdmýchat touhu po samostatnosti a nezávislosti na muži, ale neodsuzuju tě za to. Dokonce je mi na tom něco sympatické, nicméně já se tímto řídím je napůl. Velmi ráda se cítím jako žena - a to nejen po vizuální stránce, ale zejména tím, že jsem ráda, když se ke mně tak někdo chová (ne za volantem 🙂 - je galantní, přidrží mi dveře, vymění žárovku, pomůže do kabátu a v mé společnosti omezuje plivání na zem a sprostá slova. Já si ty dvěře umím otevřít sama, ale je to něco, co je dáno konvencí a mě se ta konvence líbí. Jsem nezávislá - vydělávám víc než mnozí muži, ale chci se nechat hýčkat. A pokud jde o to, že žena by měla stejně jako muž makat a teplo domova by vytvářeli společně - ano, jsem pro rovnost, ale z vlastní zkušenosti - pracuju dlouhé hodiny a bývám unavená a nelíbí se mi to. Raději bych pracovala míň a měla víc času na to teplo domova. Ale pokud některá žena nachází realizaci zejména ve své práci, neměl by ji nikdo nutit, aby doma pekla dorty...já cítím zadostiučinění i z toho, že uvařím dobrou večeři.
    Pokud jde o to příjmení - je to konvence jako ta výše zmiňovaná. Není to jednoduché (pro někoho, i pro mě)přebrat jméno muže a přijít o součást identity. Ale je to bežné. A každá z nás si může vybrat, zda se této normě přizpůsobí či nikoli.
    Přeju hezký den

  • komix, keby tu bola ikonka so zdvihnutym palcom, tak ju sem urcite dam!

  • Ahojky holky!

    Myslím, že příjmení je jedna z věcí, nad kterou by se měl člověk - a dokonce je nucen - zamyslet ještě před svatbou. Hodně z nás tu už dlouhé měsíce před dnem D řeší šatky, obuv, kytici a mnoho dalších věcí, a pokud jsme ochotny věnovat přípravě svatby takovou péči, měly bychom se stejně tak zamyslet i nad tím, co bude poté. Stejně je to věc, která se řeší mezi prvníma, už když si jdete zamluvit termín na matrice. A když si vezmete, že jen málo věcí (kromě krásných vzpomínek) vám zůstane trvale - fotky, prstýnky...a příjmení, asi by se to nemělo nijak podceňovat.

    V každém případě by se měla každá zamyslet, co vlastně chce, jestli je zvyklá na svoje příjmení, jestli se ho bude těžko vzdávat, jestli s radostí - a podle toho se zařídit. Řekla bych, že tohle vůbec nijak nesouvisí s láskou nebo neláskou k manželi, s tím jestli si ho vážíte - jde čistě jen o Vás. Pokud někdo změnu příjmení cítí jako ztrátu identity, tak si ho neměnte! Kdybychom se měly řídit konvencemi a tradicemi, tak ještě klidně můžeme obývat jeskyně a svorně lovit mamuty.

    Krátce řečeno, každá by si měla ujasnit, jestli příjmení chce měnit, jestli ne, jestli si vezme i manželovo, jenom manželo, jestli manžel její...Věnovat tomu také trochu času..Aby pak po svatbě neměla pocit právě takovéhle ztráty identity. Mějte se moc krásně.

Pridaj príspevok

    Nenašli ste čo ste hľadali?

    hľadať len v názvoch tém