Změna jména. Nemáte pocit ztráty identity?

Ja som si najprv myslela,ze si na nove priezvisko nenaviknem,ale zvykla som si hned po sobasi a som velmi rada ,ze mozem mat take pekne priezvisko a vsade sa hrdo predstavim najprv mojim priezviskom.

A co kdyby to dal chlapík jako důkaz lásky nám?

já nevím, proč my ženy tak ochotně ustupujeme a zamlouváme to tím, že je to důkaz lásky, že se chceme jmenovat stejně, že to našemu miláčkovi vadí...atd.

A to že mu vadí, že budeme mít dvě příjmení? co mu to má vadit, když s tím stejně máme běhání a vyřizování my?

H.

hela, ty mas 2 prezviska, alebo si si nechala svoje?

Mám dvě

Já jenm chci, ať nad tím holky aspoň trochu přemýšlejí, a jaké kdo bude mít příjmení mi je jedno, ale výroky typu důkaz lásky, chci ať se jmenujeme stejně, zakázal mi to mě strašně vadí - jako bychom nebyli svéprávné nebo co?

proto do toho rýpu

holky, jaké mají příjmení děti v případě, že si manželka nechá obě jména?

Ja v poslednom case aj lutujem, ze mam dve a nenechala som si len svoje. Moja rodina ma s tym stale problem, ze aj tak ma budu volat po manzelovi, lebo sa v prvom rade volam po nom a co som si to vymyslela...Moj brat s tym najviac "operuje", ze ako sa ma citit moj manzel, ked sa nechcem volat po nom Tak aj zvazujem, ze si to priezvisko pojdem znovu vypustit Ja som to povodne planovala len ako taku "oficialitu" a vyhovovalo mi vlastne, ze je to aj ako stedne meno, takze sa kludne moze vypustat a nadalej sa vsade predstavujem svojim rodnym, co som aj mala v plane. Najviac sa mi paci, ze ked si nechcete vziat muzove meno, tak urazate jeho hrdost, ale mna nikto neuraza tym, ze odomna chce, aby som si zmenila meno a mala jeho, pretoze ja ako zena asi ani nemam narok na nejaku hrdost....

Sharlotto: Tak přesně o tom mluvím. Proč naše hrdost má být poražena? copak žádnou nemáme. A promiň, ale to jak ti to dává sežrat tvůj bratr není vůbec fajn - zkus to otočit, jak se máš cítit ty?
a jaký si nakonec chceš nechat? ale myslím si, že ti to na matrice nepovolí...nebo jo?

sharlotta: to s tebou souhlasím. Pořád se mluví, jak bychom urazily hrdost chlapa a když jsem já řekla manželovi, ať si vezme moje rodné příjmení, tak mi na to odpověděl, jestli jsem náhodou nespadla na hlavu. Nechápu, co by bylo za problém, kdyby si vzal moje příjmení. jenom by se to asi nelíbilo jeho příbuzným a byl by to nezvyk.

Aktaka - mají to, na jakém se dohodneme - buď po chlapovi nebo ženě

Ja som sa uz nechcela pustat do toho, ake budu mat deti meno, lebo to by uz asi nikto neprezil, keby som povedala, ze po mne...Ale na druhej strane to mi je uz aj v podstate jedno, detom vznika nova identita, oni nic menit nemusia, tak nech sa volaju aj po manzelovi...

Suhlasim Sharlotta, ze to su take zastarale nazory ze zena sa musi automaticky vzdat svojho priezviska. Ja som sa sice vzdala ale mne v zahranici sposobovalo len komplikacie, takze som ho vymenila s radostou za manzelove ale kebyze som na SK a ludia ma poznaju pod mojim menom pracovne aj sukromne, zvazila by som to. Aj ked mne sa to paci prijat manzelovo meno, no niekedy su dovody kedy je lepsie si nechat svoje a myslim ze je to uplne na zene ako sa rozhodne, muzi by sa nemali citit ukrivdeni.

Mne je jedno, kto si co mysli, ja si myslim, ze som plnohodnotna inteligentna bytost a nevidim dovod preco by som mala menit cokolvek na svojom mene, ked on by to pre mna neurobil. Ak by zareagoval "kludne si vezmem tvoje meno", tam by bol priestor pre diskusiu, trebars by sme si mohli aj hodit mincou a prijala by som to, ale tak, ze to kazdy ocakava, ze zena si automaticky zmeni meno a muz reaguje tak, ze v ziadnom pripade, tak potom nemame o com diskutovat....

U nas je to asi este veselsie, mojemu drahemu sa paci moje priezvisko a tak mi povedal aby som si ho nechala a vraj ak budeme mat dcerku tk bude mat moje meno a ak syna tak jeho Uvidime ako to bude casom, ale ja si 100% nechavam svoje, zijem v zahranici a nehambim sa za to ze som Slovenka,preto si nechavam svoje priezvisko aby som tu s anglickym priezviskom nezanikla

Dia, tak to je mile, mojmu sa tiez pacilo moje ale ja v praci vela telefonujem a to spelovanie mi uz islo poriadne na nervy.

Hela, da sa to zmenit za 3000sk, ale to by bol fak krajny pripad. U nas doma vedia, ze som feministka od malicka, ale doteraz sa s tym nezmierili, co je vlastne ich problem. Bratovi je zbytocne nieco vykladat, on zensku emancipaciu velmi neuznava, tak s nim radsej nediskutujem.

lari to sa ti necudujem, nasi si v praci museli zvyknut a veduca mi povedala ze sa uz nove mena ucit nechce

Holky, nevím jak u vás, ale u mě nejde vůbec o hrdost, že jako žádnou nemám, když si beru manželovo příjmení. Prostě si je vzít chci a hotovo. Líbí se mi, chci se jmenovat jinak, chci tu změnu a lítání po úřadech přežiju. Každá máme jiný názor, každá chceme něco jiného a mně naštěstí nevadí, že mám tak "sobeckýho" a "netolarantního" chlapa, který by si nevzal moje příjmení, protože já po něm tohle ani nechci. Takhle mi to vyhovuje, je to moje volba a jsem spokojená.

myslím, že svět není černobílý, ale krásně barevný. Jednou ty, jednou já . Každá mince má dvě strany, ikdyž mi může trvat léta, než dohlédnu na tu druhou. A pokud to není jednou ty, jednou já, tak se pak jedná třeba o něco úplně jiného, než jen změnu příjmení. Cítím, že dokud v mém vztahu je láska a harmonie, tak já si nožky uběhám po úřadech (ikdyž se mi moc nechce, to néé ) kvůli změně jména, protože vím, že můj manžel zase příště bude vyřizovat jiné papíry apod. Když jsme se zasnubovali, tak jsem dostala nádherný prstýnek. Já jemu nedala nic. U našeho dítěte, dopřeje-li nám život, budu maminka a on tatínek, role, kdy něco je na mě, něco je na něm. Takový je život. Ale to je jen můj názor . Ve změně jména (stejně jako prstýnky atd) vnímám jinak silnou symboliku, je to pro mě opravdu něco více, než jen jméno. Ale to kolikrát ani nepoznám na vědomé úrovni. A proto chci přijmout jméno manželovo a rozloučit se se jménem taťkovým . Přivítám něco nového, leccos starého si nechám. Ale jsou to jiné věci než příjmení.
Pokud bych dědila jméno po linii mé mamky, asi bych přemýšlela jinak. Ale to teď nevím.

Holky, ale mezi námi děvčaty, krásnými ženami spíš... jsou jiné cesty v lásce, jak se nevzdát své identity a udržet si své...

Hezky jsi to napsala, Olielko, souhlasím s tebou

Olielka - souhlasím...opět jsi to podala velmi dobře

Olielka, ak by to bolo tak, ze raz ja a raz zase ty,tak by to bolo OK.Ako som napisala vyssie, ak by reagoval tak, ze si kludne vezme aj moje meno, tak by sme mohli diskutovat o tom, cie meno si dame ako spolocne, a ak by sme dospeli spolocnou diskusiou k tomu, ze by to bolo jeho meno, tak nemam nic proti, ale to, ze si musim automaticky vziat niecie meno len koli nejakej muzskej hrdosti je mi proti srsti. Nejde mi silou - mocou o to, aby som si nechala svoje meno, ale ide mi o vzajomny respekt toho druheho ako rovnocennej bytosti.

Teda, ze raz ustupim ja a raz ty, a nie raiadime sa striktne podla konvencii...

přesně tak nádherně popsané

sharlotta, preco si sa potom vydavala ak ta partner neberie ako rovnocennu bytost?

Praveze berie, inak by som si ho nevzala, len moja rodina sa s tym nevie zmierit, teda, ze pouzivam svoje meno. Nepaci sa mi proste odpoved muza, ze on si to jej meno v ziadnom pripade nevezme,lebo by bola urazena nejaka jeho hrdost. To zase uraza mna, preco by som si teda mala brat ja jeho meno? Inak to je odpoved drvivej vacsiny vsetkych chlapov. To sa mi nepaci, ze obratene sa nad tym nikto nezamysli. Ten moj ma v mojom rozhodnuti nechat si moje meno uplne respektuje, povedal, ze sa mu to nie velmi paci, ale ak to chcem ja, tak je to moje rozhodnutie, ktore respektuje. A preto si ho vazim, lebo nikdy mi nepovedal, aby som nieco nerobila len preto, ze bude urazena jeho hrdost.

Teda co na to ludia povedia...Teraz sa sam za mna postavi, ked do mna zacne niekto rypat koli meno, ze je to nasa vec, nech sa do toho nestaraju.

nuz rovnopravnost-nerovnopravnost... ked sa pred 36 rokmi zenil mamin brat, tak kratko po svadbe si zmenili priezvisko... na vtedajsiu dobu nevidana a neslychana vec... nie nebola to nejaka nevestina hrdost na dievcenske meno.. ale jednoducho sa nevestinym rodicom nepacilo zenichove priezvisko... tak to vyriesili jednoducho, vyberali z rodinnych mien, ktore sa im "hodi" nakoniec si vzali babkine meno (zenichovej mamy) za slobodna...
nic v zlom, ale mamin brat je cely zivot "pod papucou" a dnes mu nerozkazuje len zena, ale aj dcera... ale o tom som nechcela...
A iny priklad, jedna znama bola po prvy raz vydata, samozrejme mala nemo po manzelovi, a ked sa rozviedli tak si manzelovo nemo nechala, pretoze zacala podnikat a vybudovala si urcitu poziciu pod tymto nemom, a ked po niekolkych rokoch vydala po druhy raz ( a to si brala cudzinca, ale ziju tu na Slovensku) tak si zase len nechala svoje meno (v tomto pripade po prvom manzelovi) z cisto praktickych dovodov, ze ved je slovenka, a jej novemu manzelovi to vobec, ale vobec nevadilo..
Takze 100 ludi, 100 chuti...

ospravedlnujem sa za gramaticke chyby, pisem velmi naponahlo...