Změna jména. Nemáte pocit ztráty identity?

sharlotta - diky!

komx.sk: no já jsem si nakonec mužovo jméno vzala a dál už to fakt nechci rozebírat . a hlavně už mi nebaví číst příspěky od jednoho člověka jak na všechny ostatní reaguje

to teda bez urážky

kacka.va - v pohode, ja sa neurazam.

babule, myslim , ze taketo hadky k nicomu nevedu, kazda si to zariadime tak ako nam to vyhovuje, sme tu aby sme si poradili a pomohli.

katka27: souhlasím s Tebou, stejně si to každá udělá podle sebe

Komix: Ano, PRO MĚ vzít si manželovovo jméno je přirozená věc a upřímně, historie mě nikdy moc nebrala, a jelikož spoustu věcí v životě mi přijde přirozených, nepátrám po tom, kde se vzali a kdy. Nezajímá mě to. Já to prostě takhle cítím, chtěla jsem se jmenovat jinak a taky jsem nechtěla dál nosit jméno otce, se kterým se nestýkám a jehož za otce pomalu už ani považovat nemůžu.
Jak píšeš, že kdyby si tvůj muž nikdy nechtěl vzít jméno po tobě, ty by jsi si nikdy nevzala jméno po něm, to mi přijde trošku dětinské, prostě když on ne ty taky ne, ale kdyby to tak fungovalo ve vztahu ve všem, byl by to docela slušnej mrdník a ne harmonie, na kteru já jsem zvyklá. Prostě život je o kompromisech, mně se taky nechce vždycky umít nádobí a u nás to většinou dělám já, protože manžel pracuje a já když jsu doma ze školy dřív než on, přijde mi hloupé sednout si k televizi a večer mu říct, že je na řadě. Určitě se chytneš mého slova kompromis, já ve volbě svého příjmení nedělala kompromis, manžela jsem se až po svatbě ptala (a vlastně díky této debatě) zda by si vzal moje jméno a jeho odpověď mě nepřekvapila, ale nemám důvod se na něj zlobit nebo litovat, že jsem si jeho jméno vzala, protože já to dělala ráda, své staré jméno jsem nechtěla. A co se týče mužské ješitnosti, já umím být taky ješitná a když mi o něco moc jde, taky bych trvala na svém názoru, jako manžel by nechtěl vzít si moje příjmení.
Já už jsem s tebou diskutovala kdysi dávno před svatbou a stejně jsme se neshodly, každá máme jiný názor a to je myslím v pořádku. A pokud je účelem tvé diskuze donutit holky k tomu, aby se nad tímto krokem volby příjmení zamyslely, tak věř, že já se zamyslela, ale stejně jsem si raději zvolila manželovo příjmení a takto mi to vyhovuje

ak sa bojíte, že stratíte identitu, tak prečo sa vydávate. svadba, manželstvo, partner, rodina znamenajú na oboch stranách novú kapitolu v živote a nie stratu identity. a nie je nikde napísané, že je potrebné si po svadbe zmeniť priezvisko, je to každom, ako sa rozhodne.

lucinecka - fajn, ja to beriem, nemusi ta to zaujimat, ale myslim, ze aj tak je dobre, ak clovek vie, ako to bolo a odkial sa to vzalo. Prinajmensom je to "zaujimave", aspon pre mna to takym bolo, ked som sa k tomu dostala a myslim, ze ked o tom niekomu poviem, moze ho to tiez zaujimat. Mozno to pre teba nic neznamena, pre niekoho ale ano a to bol aj moj pripad, tak preco sa o nom nezmienit dalej?
Ja ako som uz povedala, nechapem to tak, ze mam to svoje meno ako meno otca a manzelovo meno tiez nechapem ako meno jeho otca - obe mena, i svoje, i partnera pokladam vzdy za mena kazdeho zvlast ako osobnosti a tak sa k tomu aj osobne staviam. Preto ja to neberiem tak, ze sa zena vzdava mena po otcovi a berie si meno po manzelovi - vzdava sa svojho vlastneho mena a berie si manzelovo. Hovorim o sebe, nie o niekom inom - aby som zdoraznila.
Je, mimochodom, zaujimave, ze zeny si myslia, ze sa vzdavaju otcovho mena, ale nehovoria, ze si beru meno manzelovho otca, lebo to jeho meno je predsa jeho, nie jeho otca, nie?! To tiez hovori o tom, aky vztah mame k svojim menam a aky k manzelovym - akoby tie ich boli nieco viac! Kdezto tie nase ani nie su nase...
Trochu mi vadi, ze sa o mojom nazore vyjadrujes ako o detinskom a prirovnavas ho k tomu, kto umyje riad v kuchyni, lebo meno pre mna fakt znamena ovela viac ako riad v kuchyni (alebo akakolvek ina podobna cinnost, aby si ma nechytala za slovo "riad". To nefuguje tak jednoducho akoze on si nevezme moje meno a preto si ja JUST nevezmem jeho - takto som to nemyslela a ked si to takto vykladas, tak sa mylis. Jeho meno si totiz nevezmem presne z tej istej priciny, ako on moje - a ak je moja pricina pre teba detinska, tak potom musi byt detinskou predsa aj ta jeho! Ved je taka ista ako moja!
Tebe to vyhovuje, mne by to nevyhovovalo - tak to mame a ja len hovorim, ako to mam ja. Mas pravdu, pisem to hlavne preto, aby sa aj ine zamysleli - ale ako sa rozhodnu potom, to je uz, samozrejme, kazdej vec. Verim vsak, ze casom sa tieto veci zacnu menit k lepsiemu prave preto, ze sa ludia budu nad tym viac zamyslat.
Diky za nazor a maj sa pekne.

katka27 - prave, ja si nemyslim, ze su to hadky, ani to tak neberiem - beriem to ako inspiraciu alebo zamyslenie. Pomoc je pre mna prave to, ze niekomu napr. ponuknem iny nazor.

perlicka - no myslim, ze svadba sa v nasich zemepisnych sirkach vobec ponima ako obrovsky zasah do zivota a myslim, ze zbytocne - zivot ide dalej a keby sme si (podla mna) nemenili tie mena, tak aj ta bolest/obava/strata/skok "do neznama" by neboli tak vyhrotene. Lenze my z toho dna robime "slona". Svadba sa ako zmena v zivote vyhrocuje ani nie tak tym, cim naozaj v skutocnosti je, ale co sa z nej robi prave nabalovanim zbytocneho balastu na to, co je v skutocnosti jednoduche - napr. aokrem ineho aj zbytocnou zmenou mena. Mas pravdu, ak si to meno nemenim, ani pre mna to nie je strata identity - ci mam muza alebo nie som to ja, ta ista. Tak to chapem, tolko moj nazor.

Tak nevim, ale mam pocit, ze muj manzel asi neni normalni, kdyz netrval na tom, abych prijala jeho jmeno a prijmout moje prijmeni mu prislo jako zcela bezna moznost. Ale jak to tu tak ctu, tak pokud muz netrva na svem jmene, asi se dost vymyka

No mnauu....jen ti závidět....že byl ochoten diskutovat, navrhovat, dohodnout se....myslím, že je to fakt, že se takový chlap vymyká, vždyť to přece není chlap, ale podpantoflák a nezachovává rodovou linii

Já mám ještě pocit, že se dost vymykají ženy, které vůbec jen začnou přemýšlet nad tím, že by si nechaly svoje nebo oboje Jen tak ze svých zkušeností
H.

Hela
mna by len zaujimalo ci ten tvoj ma tiez take vyhranene nazory ako ty alebo je tiez len "podpantoflak". .

Komix.sk, aj to vzajomne doplnenie si priezviska (on by si vzal k svojmu moje a naopak) by mi bolo dlhe, ale aspon by sme boli dvaja s takym dlhym priezviskom. Bolo by to predsa len nieco ine. A este stale nie som rozhodnuta, co s tym mojim... ale mam este 4 tyzdne.

Komix: Nesouhlasím s tím, že svatba není obrovský zásah do života. Pokud spolu žijete už před svatbou, tak asi ne. Ale pokud se k sobě odstěhujete až po svatbě, tak to skutečně výrazným způsobem změní tvůj život. Jednak si musíš zvyknout na nového člověka vedle sebe, musíte se naučit dělat kompromisy, protože pokud každý tvrdohlavě trvá na svém, nikdy se nemůžete dohodnout. Zařizujete byt, časem začnete plánovat miminko. Dost často musíte přizpůsobit práci manželství ... Nepřijde mi to jako nafouknutá bublina, těch změn je opravdu dost.

helo on si nakonec nevzal moje prijmeni, dopadlo to tak, ze ma sve puvodni, ja si nechala sve + pribrala jeho, ale byla to moje volba, naopak manzel variantu pouze sveho prijmeni jako spolecneho nijak neprosazoval.
No a podpantoflaka tedy doma rozhodne nemam. Jsme rovnocenni partneri, i z toho duvodu pro nas takove reseni neni problem. Pro mne je totiz naopak Chlap ten muz, ktery respektuje partnerku (samozrejme to plati i obracene).

mnauu: Já jsem to samozřejmě nemyslela tak, že ten tvůj je podpantoflák, ale mám pocit, že v očích veřejnosti tak může být viděn....naopak ti ho chválím, že tě respektuje a přemýšlí
H.

hela: to s tim podpantoflakem jsem nemyslela vuci tobe tvou ironii jsem moc dobre pochopila

Katka 27: nevyznám se moc v těch smajlících, takže nevím jaks to myslela

Ale nemyslím si, že mám vyhraněné názory, protože mluvím z mých zkušeností. A to že chci aby ženy přemýšlely? to opravdu může někomu připadat vyhraněné, protože přece ženy mají držet pusu

A podpantofláka rozhodně nemám víc k tomu nebudu psát
h.

Mnauu: tak to je fajn, myslela jsem si to, ale stejne jsem to radsi urovnala, pac aby nevznikaly nepochopení

novako - diky za nazor, moze to byt u niekoho tak, ako pises, ale ja by som to tak mat nechcela a myslim, ze ak si ludia na seba pred svadbou viac zvyknu, tak je to len dobre. Tie zasahy totiz podla mna vlastne ani nesuvisia s tou svadbou samotnou, ale s tym, ako sa k nej pristupuje - a nafukuje. A to si stale myslim, ze sa az PRILIS nafukuje. Ja by som nikdy nedovolila, aby nejaka svadba tak zmenila moj zivot - je to len malicka cast zivota cloveka, jedna z mnohych, laska je viac, vztah je viac, pomoc je viac, nez jeden svadobny den v celom zivote (akoby vsetko dalsie bol len nasledok toho jedineho dna), ku ktoremu sa tu mnohe upinaju ako k alfe a omege... Ale uz sa o tom nechcem bavit, jedine na inom fore, pretoze toto je asi ina tema, nez sa riesi tu.

komix: Moc Ti přeji, abys nepřišla o své iluze.

Ale k tématu. Ptala jsem se svého tolerantního manžela, zda by byl ochoten vzít si mé jméno. Řekl asi ne. Pak tedy začal žehlit, že by chtěl, aby jméno jeho tatínka zůstalo zachováno (manželovi tatínek předloni umřel)

dejme tomu, chapu, ze stejne tak, jako nektere z nas chteji mit sve dosavadni jmeno a nevymenily by ho, ze i panove mohou mit podobny postoj - takze proc ne, pak mi ale trosku vadi, pokud muz trva na tom (nebo povazuje za samozrejme), ze kdyz on se jmena nevzda, ze zena to udela

viete preco ma zenske priezvisko koncovku -ova? Príklad: Martin - Martinova (žena). To je prapovodny vyznam toho, preco zeny prijimali manzelovo priezvisko....

Ale myslim si, ze je jedno ci mate jedno priezvisko, alebo dve, alebo nase deti casom i tri, či štyri... podstatné je, aby ste si uvedomovali, že je to na celý život... a nie len vec terajšieho postoja... lebo potom vznikajú mená ako Karolína Veselá Smutná a podobne... všetko treba s rozmyslom...

komix.sk - madeleine, ja si myslim, ze casom nikto nebude mat tri-styri priezviska, to tak nie je ani v Spanielsku, kde ma kazdy povinne dve priezviska. Proste aj ked ma u nas zena teraz napr. dve (vezme si muzovo a ma i svoje), reprodukovat sa to dalej nesmie (jej dieta nemoze mat dve priezviska). Takze ziadne strachy o buducnost - skor si treba podla mna uvedomit to, ze aj ked si svoje meno nechame ako druhe, je to len pre nas, dalej ho uz nikto mat nebude, pokial ho nema aj nas manzel...

Komix: Omlouvám se, pokud jsem se tě dotkla, že je tvůj názor je dětinský. Asi máš pravdu v tom, že jsem tě nepochopila, já z tvého předchozího příspěvku opravdu cítila to když on ne tak já JUST taky ne Už je mi jasné, jak jsi to myslela. A taky máš pravdu v tom, že manželovo jméno je vlastně jméno jeho otce a on chce pokračovat v zachování a šíření svého jména, což plně chápu, ale já prostě tuhle potřebu nemám. Já to vážně přiznám, jsem šílený konzervativec, takže pro mě mít třeba obě jména (své původní a přibrat manželovo) je hrozná představa, nelíbí se mi to a své staré bych si nechat taky nechtěla, protože nechci a nemám potřebu šířit a zachovat své jméno pro budoucí generace. Chci, aby se moje děti jmenovali po otci a teď i po mě, když jsem si vzala manželovo příjmení. Nemyslím si, že by manželovo jméno bylo něco víc. A je fakt, že kdybych byla na své staré příjmení hrdá a brala jeho změnu jako ztrátu identity, sebe samé, tak by u nás bylo asi pěkně dusno, protože bych se na něj rvala a pěkně se s přítelem o tomhle hádala, což si ani neumím představit, jak by dopadlo Ale já změnu příjmení neberu jako ztrátu identity a stejně jako manžel chce pokračovat v šíření svého jména, jména svého otce, já nechci šířit své staré jméno. Jsem teď hrdá na to, že mám manželovo příjmení a my je budeme šířit společně Pro tebe šílená představa, pro mě krásná

Hela, prepac, ja som si precitala len tvoj posledny prispevok a ironicky som nanho zareagovala, potom som citala spatne co si pisala predtym a doslo mi, ze si to myslela inak. Suhlasim s tebou. Ja som si tiez nechala svoje meno a pribrala manelove, pouzivam ich ako sa mi to hodi, teda doma svoje stare pod ktorym ma kazdy pozna a tu v zahranici nove, lebo sa lahsie vyslovuje. Ja s tym dost bojujem, samozrejme chcem mat pocit sudrznosti s mojim manzelom a v buducnosti mat to iste meno ako nase deti, ale na druhej strane strata mena ktore som nosila skoro 30 rokov mi pripada dost bolestiva.
Mne by sa ale najviac pacil model spanielsky, kde ma kazdy 2 priezviska, dieta pri narodeni prebera jedno od oboch rodicov aby bolo jasne z spojenia ktorych rodin pochadza. Zena si po svadbe meno nemeni, ponechava si mena svojich rodicov.
Dufam, ze sa to da pochopit.

katka27: tak to je v poho Jsem ráda, že nesoudíš po prvním přečtení
Ten španělský model se mi moc líbí, je to spravedlivé a přitom soudržné a pochopitelné...
H.

Este sa musim zapojit...Mne sa napriklad moje priezvisko paci a velmi si vazim mojich uzasnych rodicov a mam svoje priezvisko rada, preto ho napriklad nechcem menit. Moja rodina z otcovej strany je v celku znama, aj preto si ho chcem nechat. Mozno to vyznie trochu detinsky, ale minule sme boli posediet s manzelovymi kamaratmi a ti nas samozrejme oslovovali jeho priezviskom a ja som to nevydrzala a povedala som, ze ja sa volam inak. Nejak to ani nezaregistrovali, ale citila som, ze manzela to zamrzelo. Mna zase zamrzelo, ze ma brali len ako jeho manzelku a na moje meno sa nikto nepytal, len ma tak automaticky oslovovali...Neviem si pomoct, vadi mi to...Niekoho to mozno tesi, ale u mna pokora nikdy nebola silnou strankou. Ano, patrime k sebe, je to pekne, ale nie ja patrim jemu, ale K SEBE.