Dcéra bude mať birmovku. Neviem čo a ako

ahoj, my jsme s pritelem taky oba verici, i kdyz ne tak intenzivni. ale svatbu rozhodne jednou planujeme v kostele, ani si nedokazu predstavit, ze bych se vdavala nekde jinde. proste je pro me dulezite. uz jenom proto, ze je mi desne lito, kdyz ma nekdo svatbu na zamku a to jen max pul hodiny, a pak uz je zenou ven, protoze se na jejich misto tlaci jina svatba. a deti urcite vedeny ve vire budou, jen je nebudeme nutit, tak jako nas nenuti rodice...

Ciri, přesně tak, tolerance, tolerance a zase tolerance. Ale to by si ti dva měli (dle mého názoru) vyřešit už před svatbou, aby nedocházelo k takovým situacím, co popisuješ (že by je otec nepouštěl do nábožeství - fuj, úplně jsem se tu rozčílila ), či by se o víře vyjadřoval pohrdlivě...

Aurinko, fajn přístup

Tak to určitě před svatbou, možná ještě dřív - jak se tu bavily holky, že by to jeden měl zohlednit už při výběru partnera ....
Jenže když se člověk zamiluje, tak nekouká vlevo vpravo, že

To snad by ti dva spolu asi nebyli, kdyby navzájem nerespektovali svou víru, ne

K tomu "nucení" dětí : No ony děti asi nebudou proti, když budou mít věřící rodiče, když tak, až v těch bejčích letech, ale já věřím tomu, že když už mají ty základy, tak si cestičku k Bohu najdou

Já mám třeba zkušenost z obou případů. Můj první kluk věřící nebyl a já začínala, takže jsem byla nadšená. Vlastně jsem se v průběhu naší známosti připravovala na křest a on byl při něm. Byl dost rozumný na to, aby se mnou o tom moc nemluvil, ale vím, že prostě nechápal, co na tom mám, měla jsem prostě jednu stránku, do které on neviděl, která mu byla záhadou a která mě dost ovlivňovala. Myslím, že se nikdy o tom nevyjádřil hanlivě, to ne, ale prostě ten rozdíl byl a nedělal by časem dobrotu. Takže když jsem potkala svého budoucího muže, hned jsem mu řekla, že jsem věřící, že jsem se v 18 dala pokřtít sama. A čekala jsem co on na to. Řekl, že to je super, že on se nechal pokřtít v 17 a hned mě pozval na večerní mši a zatáhl mě do společenství mladých, kam jsme pak chodili 2 roky. Tenhle vztah byl od počátku úplně jiné kafe než ten předchozí. A vydržel dodnes a byl zpečetěn církevním sňatkem.
Ciri: Taky si nedělám iluze, že by byla křesťanská výchova dětí nějak snadá, zclášť v tomhle světě a zvlášť, když já sama ani manžel jsme to sami nazažili. Ale věřím Bohu že nás povede a známým, že nás podpoří a nebudeme v tom sami. Počítám s tím, že hlavně v pubertě to bude těžké, ale já jsem k víře v tm období přišla, tak věřím, že teenagerovi má víra i církev co nabídnout.