Po svatbě sme si ješte bližši. Vy taky?

vztah dvoch ludi je ako jedlo-ako a co si navarime,to budeme jest...my si po svadbe varime to iste ako pred nou,pribudla vsak nejaka zvlastna,nepopisatelna ingrediencia,ktora nam obom veeelmi chuti

hm, liska, to jsi napsala krásně.... my jsme si k tomu navíc navařili bábetko (máte krásný výrazy... ), takže nám chutí o to víc.....

Marki, ty mě mateš změnami fotek...
přidané fotky jsou moc krásné!!!!

to víš,my zrzky jsem takový malý divošky..... já jsem hrozně nestálá, takže sama sobě gartuluju, že jsem v přístav manželský vplula s člověkem, se kterým v pátek oslavím deset let od seznámení.....

jinak děkuji za kompliment, měli jsme nádherný počasíčko a fotograf byl fakt profík, všem doporučuju....

Hlavně jste, vy zrzky, úžasně fotogenické A když na takovéhle vlasy zasvítí sluníčko, tak v krásné přírodě vzniknou tak krásné fotky, jako ty vaše

marki: ty jsi zrzka od přírody? Jinak fotečky jsou moc pěkné! Super ti ladí kytička s vlasama! Ten váš kulturní sál mi moc připomíná náš, ale v takových je největší pohoda, ne?

Jinak mně se zdá, že po uzavření manželství se přece jen něco trochu změnilo. Mám takovej pocit, že to pouto je takové "posvátné". Jsme k sobě ohleduplnější, milejší, tak doufám, že nám to vydrží dlouho . Ještě by to chtělo to miminko a bylo by to úplně dokonalý.

no, já jsem zrzka od přírody, ale v den svatby mi taky pomohla barvička - irská podzimní červeň.... ..takže se to hezky hodilo (i ke mně)...ke kytičce.....a ono na tom krásným podzimním sluníčku, při 20 stupních ...to šlo samo, to je každej fotogenickej.... hlavně jsem byla šťastná, že se tam fotím jenom s tím svým miláčkem a že se k sobě máme tak hezky.....


jinak nás miminko krásně stmeluje, Jožík už ani nechce moc jezdit ke svým rodičům, protože vidí, že mě stejně nevzali do rodiny a chovají se ke mně nehezky.....totální ignorace..halvně ze strany Jožkovýho otce... ale to je jiná vesnice, já jsem dneska v povznesené náladě, začíná mi růst bříško....

marki trosku otazka od temy nelakalo ta mat svadbu v telci na zamku?

Zámek v Telči znám jako svý boty, navštívila jsem ho snad 10x, takže už vím, kudy chodí výpravy.....a chodím skoro automaticky po chodbách...a taky tam mám nostalgickou vzpomínku, protože jej pomáhal zabezpečovat můj tatínek, kterej už není......ale ne, dorotko, to mě nelákalo, protože je to tam hrozně maličký ( a s našimi 70 hosty bysme se tam asi ani nevešli )....a protože se nám líbil kostelík v Mrákotíně, do kterýho jsme od malička chodili, tak jsme to tam jednoznačně chtěli (v Mrákotíně a v kostele - tam se brali naši i Jožkovi rodiče) .... ..a věděli jsme,. že se chceme fotit na zámku i parku v Telči, což se nám podařilo (viz mé album)...takže jsme si v tomhle ohledu splnili úplně všechno......

Ahoj Marki,

aj ja som bola v Telči.........v Dačicích mám prasestranicu Lucku Kráľovu (hmm, možno ju poznáš)....a tak odmalička sme chodievali cez prázdniny tam....a hlavne do Radlíc (tam mali oni chatu)......a tiež sme párkrát boli v Telči.....ale veľmi rada som tam chodievala.....je tam tak u vás viac prírody ako tu.... :O))))

jo jo peto, je to tam krásný, ale Lucku neznám, zas tak malý to tu není.... já jsem spíš z Jihlavy....

Aha... to neva

no, dneska se toho asi změní víc, jdu si pro občanku, takže už ze mě bude občanka Filípková..... ..a pak ještě poletím na pojišťovnu VZP, na životní pojistku, do spořitelny aaaauuuuuuuuu

Už kope, Marki? Vidíš, já se vdávala měsíc před Tebou, minulý týden mi občanku konečně vyrobili a já se teď pro ni ne a ne dostat!

len, ještě nekope, ale roste, už nemůžu zatáhnout bříško..... ...pro občanku letím za 10 minut, tak se tu mějte krásně....

Já myslela, že to auuuu bylo od miminka Tak se měj hezky!

u nás áno... je to, nedá sa to popísať, je to skvelý pocit vedieť že ten druhý je so mnou spätý... vždy keď zbadám na jeho ruke obrúčku tak mi poskočí srdiečko, je to naozaj tak, sme svoji, navždy a naveky...

ahoj len, to auuuuuuuu ze včerejška bylo jenom povzdechnutí, co mě všechno čeká....no, zvládal jsem jen tu občanku a VZP, spořitelna musí počkat an příští úterý....

hlavne si pred tou sporitolnou nacvic poriadne podpis kamoska tak isla s nami do banky a nokoniec sa otocila ved ja este nemam nacviceny podpis

není třeba nacvičovat, já píšu pořád jako dítě, takže tohle mi jde docela dobře...spíš mám problém, že když vidím svoje starý příjmení, tak se tak automaticky začnu podepisovat......

Když jsme se brali, tak jsme spolu byli pomalu 8 let (6 let žijeme ve společné domácnosti), nic moc zásadního se nezměnilo, kromě cedulky na dveřích a dokladů. Je ale pravda, že mám větší pocit jistoty. A přistihla jsem svého muže, jak si občas v telefonu s kamárády doslova vychutnává slovo manželka. Většina jeho kamarádů jsou i mými, takže se tomu usmívám. Doufám jen, že mu to nadšení vydrží ještě dlouho...

jasné! moje priezvisko...

Ano, zmenilo.. Par ludi uverilo, ze nieco ako je medzi nami je naozaj mozne.. Co povies madeleine, Ty si nas videla

Už neřikám můj přítel, ale můj manžel

alex: boli ste na zjedenie... ešte že som sa predtým dobre najedla, bo by som bola v správach, že som zjedla šťastných novomanželov... boli ste fakt super...ťažko popísať čo medzi vami bolo...

ani ma nepustili medzi seba na fotku!!!

No já jsem vdaná od loňského září, a co se změnilo? Kromě toho že místo Veselá se jmenuju Matoušková, mám krásný prstýnek, hromady krásných fotek se mi vyeliminovalo pár "přátel", moje šaty vyvolaly dvojí druh reakcí "jééé ty jsou nádherný" anebo "jsou jak na karneval," ale to jsou vnější změny. Vnitřní - prošla jsem si malou krizí, když jsem si uvědomila že je to NAFURT, ne že bych se chtěla rozcházet, to ne, ale to vědomí, mě nejdřív trochu svazovalo. Ale pak přišla krizovka jiná, daleko větší, a miláček, teď už vlastně manžel zafungoval jako záchranná síť a já si uvědomila, že je to moc prima. Teda ne že by neposkytoval záchrannou síť i jako přítel, partner, ale znáte to, spousta chlapů se snaží do momentu, než má ženskou jistou, a pak na to bobek. To u nás naštěstí nenastalo. A za to jsem moc ráda.

Příjmení a mám hezký prstýnek stejně mi v obchodě, na ulici, v práci (neznámí lidé) říkají slečno

u nás se nic nezměnilo, ale dneska mi přišel tenhle vtip...snad to ti naši chlapi nebudou číst..

Den po svatební noci
Novomanžel se nemohl dočkat, až si vyrazí se svými starými kamarády.
Večer říká své manželce: "Jdu do baru, lásko, dám si pivo."
"Chceš pivo, miláčku?", otevřela žena chladničku a ukázala mu 25 různých
druhů piva z 12zemí.
České,německé,holandské,japonské,slovenské,dánské,belgické...
Manžel se trochu zarazil: "Ano, lásko, ale v baru, víš, mají chlazené
sklenice."
"Chceš chlazenou sklenici, miláčku?", sáhla manželka do Mrazničky vyndala
dokonale vychlazenou pivní sklenici, zmrzlou tak, až jí Začala přimrzat k
ruce,když ji držela.
Manžel,trochu pobledlý, říká: "Ano,moje nejmilejší, ale v baru mají
chuťovky, ty jsou opravdu výborné!
Nebudu tam dlouho, hned se vrátím. Slibuji. Dobře?"
"Chceš chuťovky, cukroušku můj?", snesla žena postupně na stůl nakládaný
hermelín, utopence, zelí, kuřecí křidélka, prasátka v županu, kyselé
kloboučky z hub, vepřové řezy, atd.
"Ale, nejmilejší,...v baru,...víš,...s kamarády,... ty nadávky, hrubé
výrazy, a to všechno..."
"Chceš hrubé výrazy, čumáčku? ..Tak si vypij to zasraný pivo z toho
zkurvenýho půllitru a sežer ty podělaný chuťovky, protože nepudeš nikam! Už
ti to došlo, ty DEBILE ?!!!"
 

S mym pritelem jsme spolu devet let, z toho osm a pul roku spolu zijeme. Rikala jsem si, ze se svatbou nic nezmeni, co by se melo menit (mimo meho prijmeni a zapisu v obcance), ze kdyz jsou spolu lidi tak dlouho a ziji spolu tak dlouho, tak uz se znaji natolik, ze uz je moc neprekvapi a uz maji ten zivot spolu "zabehany" a vyzkouseny, ze neni co by se menilo jen svatbou...
Ted vas procitam, a zacinam byt zvedava
Posledni cervnovy den se bereme...

Marki,
tak tenhle vtip znam, ale pokazde mne rozesmeje

Dámy mne sa zmení úplne všetko: takže...mesto mojej práce aj moj zamestnávateľ,moje trvalé bydlisko sa posunie o vyše 200km,moji priatelia ostanú na nete a telefóne-at žije pokrok ,samozrejme začnem bývať s drahým,zmením si meno a všetky doklady,celý sposob života-začnem chovať prasiatka a odhadzovať v zime sneh,na nákup nezbehnem do večierky v paneláku ale nákup=prechádzka-aspon nepriberiem ...a začnem nosiť obrúčku a jasné kúriť drevom.
Ale žiadne obavy....moja práca spĺňa rozvoj mojej osobnosti v tom, čo som študovala a je na 45 min. z domu,priatelov starých nestratím a nových získam-ako sa poznám ,s pripojením na net z domu a s humorom to zvládnem. Chovať prasiatka a mať kopce a slnko za humnami bol moj sen odkedy snívam,naučím sa lyžovať tak fakt dobre,zimné solárium vyrieši slnko na zasneženom svahu a budem žiť s človekom, ktorý ma fakt miluje aj ked sa kvoli mojim ideálom musí zaprieť a podporuje ma aj ked občas nechápe, či som z toho nervózna? Áno som,niekedy viac inokedy menej,viem, že to nebude len tak ved to má byť navždy ale rozhodne je to dobrodružstvo ako celý môj život... normálne som našla svoju odpoveď ako to tu píšem...asi si tento môj príspevok aj prefotím a až si niekedy začnem písať denník tak to nam nelepím na 1. starnu a ak si hopísať nebudem...tak sa to stratí,ale najprva sa to naučím naspamäť
a všetkým, čo ich dajaká tá zmena čaká...nebojte sa dopredu...ono to može dopadnúť uplne inak ako si vymyslíme...riešte problémy až vzniknú...
Samozrejme, že viem do čoho idem a hoci je to zmena a aj rizkantná...je premyslená...najviac sa získava predsa, ked sa riskuje