Po svatbě sme si ješte bližši. Vy taky?

a kam to pojdes???

vôbec nie daleko,kopec holiek iide za hranice...a ja si pekne zostanem na Slovensku

Ak ste spolu bývali už pred svadbou, tak by sa nemalo zmeniť nič. Samozrejme okrem priezviska. Pravdupovediac, ak by sa niečo zmenilo, asi by to bolo v neporiadku. Možno pár týždňov, mesiacov po svadbe sa budeš cítiť inak, ale to ešte doznievajú emócie.
Mne sa nezmenilo nič. Len sa rozšírili naše oslovenia o slová "manželočka, manželík ..." Našťastie všetko zostalo pri starom. Veď som si ho brala preto aký je a nie preto, že sa možno po svadbe niečo zmení ... )

Podľa mňa vzťah nezmení až tak spoločné bývanie,ani svadba..najviac ho zmení dieťa.Viem o čom hovorím..najdôležitejším na našej svadbe bude náš trojročný Jakubko Keď spolu už pred svadbou bývate (my už 4 roky),tak sa naozaj zmení len to priezvisko.

"Něco" se změní vždycky. Otázka je kdy a jakým způsobem...Každý pár to podle vnímá jinak. Odvíjí se to i od toho, jak dlouho spolu (ne)žili před svatbou atd. A s každé manželství musí řešit probléby stejně jako partnerství. A chtěla bych vidět jeden jediný pár, který se nehádá....to musí být nostop zhulení

jednoducha odpoved.. nic

mno....zmenila jsem jmeno...bydliste...rec (zijem v zahranici)....pritel uz neni pritel, ale manzel...a pripadam si strasne dulezite, kdyz me nekde predstavi jako svou zenu ....no "neco" se asi zmenilo...ale je to kraaaaaasny

No my jsme se manželem dohodli, že se hlavně nebudeme měnit my. Je to fakt, naštěstí jsme se nezměnili, chováme se k sobě pořád stejně hezky, to je fajn. Mám samo nové příjmení, trvalo mi to, než jsem si zvykla, teď už mám vyměněné i dokládky a když mi dali novou občanku, tak jsem teprve uvěřila, že jsem se vdala Ale říkám si tak v duchu, že jsme postoupili do dalšího levelu, byt máme, práci máme a hlavně mám pocit, že nás i lidi kolem berou trošku jinak. Tak a teď nám chybí ke štěstí nějaké to naše malé díťátko Zdravím

Je to sice ještě brzo, ale můj muž je mi hrozně blízký a jde to neustále křivkou směrem vzhůru. Mám ho stále raději a víc a víc mě mrzí, když musí třeba odjet. Myslím, že tohle se nezmění. Někdy koukám na svoje rodiče, a vím, že se to ani měnit nemusí, jsou spolu 26 let, ale jako by spolu stále chodili. Člověk musí opustit klišé: svatba nemusí být dokonalá, půlka párů se nemusí rozvést a na Pankráce a Serváce nemusí přijít mrazy. kdo tvrdí, jen počkej až... soudí podle sebe.

ano souhlasím je to o něco lepší a myslím, že dítětem to bude jenom gradovat, už se n to těšíme oba

@suzief  opatrně!!! Mít miminko je sice krásné, ale vztah to neutuží.... je to velká změna pro oba. Za prvé obrovská únava, za druhé sociální kontakty, za třetí finance... to všechno může (samozřejmě že nemusí) rozvrátit i hezký vztah.

To je pravda-i s hodně stabilními páry v mém okolí to zamávalo, když se mimčo narodilo. Je to asi únavné pro oba a pro každého úplně jinak a je těžké se nějak domluvit. K tomu nedostatek spánku a je to pryč To je podle mě zatěžkávací zkouška vztahu - pokud se tohle období ustojí, tak už vztah vydrží téměř vše Pokud jsou ale ve vztahu trhliny ještě před děckem, tak se to tím ještě zhorší.

@kitinka76  
@parajan  Děvčata díky, nejsewm naivní, vím, že nás tohle čeká,taky si říkám, abych mě to pak úplně nepohltilo to mateřství pozornost bude zaměřena na mimino, musím přeci myslet i na sebe a manžela a utožovat ten vztah. Trhliny jsme nikdy neměli po těch 6 letech, tak snad to bude všechno ok.

@len  souhlasim, krasne jste to napsala

Holky my se milujeme snad ještě více, než před svatbou Na příjmení si zvyknout moc nemohu, a začínám ho nenávidět, jelikož mě jím tchýně neustále oslovuje a mě to nehorázně vytáčí ptz. ji nesnáším Jinak se nezměnilo vůbec nic. Je to stejné, akorát bych se vdávala klidně každý týden, je príma mít na jednom místě své nej lidi. Budeme na počest naší svatby dělat každý rok akci, kde se snad vždy všichni sejdeme a opijeme

Ne, z tohoto pohledu svatbu opravdu vnímám jen jako "cár papíru" (i když pro mě význam má, ale ne ten, že by po svatbě bylo všechno jinak..). Řekla bych, že podstatně nás semkli jiné události (i když ne vždy šťastné) - těhotenství, porod a - a to bohužel - smrt manželova otce.

Nám se vztah změnil v období kolem svatby, počínaje zásnubami, kdy jsem žádost absolutně nečekala, pak za tři měsíce svatba a pak začala stavba domečku. Ted stavíme o sto šest a ten vztah je mnohem hezčí, hlubší...čím dál tím víc se utvrzujeme v tom, že my dva jsme se prostě měli potkat a od té chvíle, kdy nosíme snubáky a můžeme říkat, to je můj manžel, to je moje žena...jo něco se změnilo, prostě je to jiný, hezčí....já to tak vnímám a vím, že manžel taky....takže pro nás to cár papíru určitě není a nebyl...

Nás svatba čeká až příští rok a myslím, že prožití svatebního dne člověka natolik zasáhne, že přestože se nic zásadního nezmění, tak člověk se na svět bude dívat jinýma očima...No uvidíme příští rok