První rozvod. Zažila jste to už některá?

ja napriklad neverim tomu, ze sa moj partner alebo ja sa vstupom do manzelstva zmenime..
zijeme spolu skoro 6 rokov, fakt si neviem predstavit co sa u nas zmeni.. vem, ake ma chyby a viem ze ich bude mat aj po svadbe.. viem, ze o vztah sa treba stale starat, nebrat vsetko ako samozrejmost, ze za vsetkym su dvaja, ze si treba vediet priznat svoju chybu, ospravedlnit sa..
ale teoriu ovladame asi vsetci

no to je jasne ze sa to meni. ja osobne este neviem co ale ak sa rozpravam s ludmi a najme s muzmi tak mi kazdy povie ze je to ine. aj ked spolu uz byvaju. len roziel je ten ze si nemusia este aj zvykat na to ze byvaju so zenou.

ale .. stat sa moze vselico.. poviem vam ked sa niekedy vezmeme alebo sa radsej pre istotu ani nevezmeme

jak jsem psala v předchozím příspěvku, myslím, že se lidi po svatbě změní, akorát to není vidět....je to spíš o emocích a pocitech...někdy jsou k lepšímu (ted jsme dva a máme za nás odpovědnost)
a někdy k horšímu (ted už jsme si jistí, už se nemusíme snažit, už musíme poslouchat atd....)

velmi by som bola zvedava co je TO co sa potom zmeni.. ked TO nie je len v muzskej hlave a v podstate je TO take iste....

tak ještě víc:
u chlapa: už jí mám jistou - takže se nemusím snažit, dávat dárky a hrát si na romantika, už můžu jenom čučet na tv, už mě musí poslouchat - vařit, satzarat se o všechno, nikam nechodit, je jenom moje, už se nemusím snažit - mám pupek, neholím se a neměním si ponožky, je to prostě moje stará bez kouska úcty

u žen: už se nemusím snažit - tak o sebe nepečuju, stane se ze mě buchta, už ho mám jistého - řvu na něj, buzeruju ho, cepuju ho, už ho mám jistýho - však už si můžu dělat co chci

tak ako pisala hela zmeni sa to na tej psychickej urovni. vsimni si zeny kratko po svadbe. ako kedy stratili ten jas alebo ziaru co mali. nechcem urazit vydate zeny ale je to tak . az casom sa to vrati spet . myslim si ze aj zena v tomto obdoby preziva isty prerod a az po case sa vrati do normalnych kolaji. fakt sa na mna nehnevajte, aj mna to mozno caka.

a mne sa niekedy zda ze ten pocit "inakosti" je o egoizme... pretoze kym je clovek sam, tak sa prisposobuje akurat tak sam sebe... ale akonahle zacne zit s partnerom uz je to o kompromisoch, raz ustupi jeden, inokedy druhy, alebo kazdy ustupi o kusok... ale pokial je jeden natolko sobecky alebo az panovacny, ze sa prisposobovat nechce a nebude a hotovo, lebo stale ocakava, ze sa bude prisposobovat ten druhy..tak uz je to horsie... Teraz cez vikend som triedila casopisy a obcas som sa aj niekede zacitala a nasla som nieco prave k tejto teme, nejaka pani psychologicka poukazovala na to, ze akymi fazami prechadza kazdy vztah, samozrejme za zaciatku je to fascinacia a zamilovanasot a ze zhruba po roku sa dostava vztah do fazy, v ktorej nastava vytriezvenie, vtedy vystupuju do popredia ine pocity-priatelstvo, spolupatricnost.. a az vtedy sa zacina ukazovat, ci par dokaze spolu existovat alebo nie.. a mnoho parov tuto fazu povazuje za "vyprchanie citov" alebo nadobudnu pocit, ze "uz sa nemaju radi"... a pritom je to uplne normane... skoda len, podaktori to nauvedomuju...

já jsem to napsala jen v tom negativním, protože na tom troskotají vztahy potom,

jinak manželství, i když předtím lidi spolu žijí, lidi změní.......a ne že ne

nedá mi nereagovať na príspevok od Ahmon...nemyslím si, že šťastné manželstvo sa meria dĺžkou chodenia...poznám páry, ktoré sa vzali po šiestich a viac rokoch a o pól roka boli rozvedení...takže je to individuálne...pretože každý jeden človek je jedinečný...a na každom jednom závisí, ako sa k vzťahu postaví a aké kompromisy sme ochotní urobiť...

hela, jarulik: uznavam, urcite je na tom nieco pravdy, ale tiez by som to nezovseobecnovala.. psychika robi sice vela, ale je to len na tych dvoch ako sa s tym vysporiadaju..

grettka to je jasne co pises ale mi tu uvazujeme ze preco stroskotaju vstahy ked uz ludia spolu ziju nikolko rokov a potom sa zoberu a odrazu sa o pol roka rozvedu. ze co sa zmeni. ked v podstate sa fyzicky nic nezmenilo. a mam pocit ze tu stratu jasu som zazila aj ja som si uvedomila ze asi tym ze s niekym zacnem chodit sa stavam na chvilu pre ostatnych muzou nepritazliva. a asi tento pocit to sposobuje

a myslim ze o tych zmenach po svadbe by nam mali nieco povedat tie vydate. a skuste sa spytat aj vasich manzelikov ako to oni prezivali. hmmm to bude asi tazke dostat z chlapa nieco ale aj tak skuste

...veľa ľudí sa ma po svadbe pýtalo, že ako sa cítim ako vydatá pani...odpovedala som , že rovnako...keď som sa potom neskôr nad tým zamyslela, tak som prišla na to, že naozaj je niečo iné...to niečo je, že cítim zodpovednosť za náš vzťah oveľa viac, ako keď sme spolu chodili...cítim, že sme jeden celok a už nie ja a on...a hlavne, cítim, že už nikdy nebudem sama a budem zodpovedná za našu rodinku...a toto všetko mi vháňa slzy do očí, pretože som nesmierne šťastná...

a nedolahlo to na teba?myslim ako ze nezlakla si sa?

já jsem se taky cítila jinak...za prvé jak píše macabi jsem cítila tu odpovědnost, to že jsme dva na všechno

za druhé mě to neuvěřitelně štvalo - ten společenský tlak (což je podle mě další faktor, proč manželství troskotají) - kdy už budete mít děcko??? jak se cítíš jako vdaná paní, ty jsi vadaná, tohle by jsi neměla říkat/dělat/myslet si....a dalších milion rad a keců

a za třetí???? jsem cítila právě tu ztrátu jasu, jak píše jarulík......a přišlo mě to líto.....ale kvůli tomu jsem se nerozvedla, že

Myslim,ze ..macabi.. to vystihla za vsetky stastne vydate Dnes je presne rok,co sme sa s manzelom zosobasili a ja som stastna,ze sme vytvorili aj ked zatial len dvojclennu rodinku

...macabi...napisla krasne realnu pravdu

neboj hela jas sa vraaaaati, ja to pozorujem len par dni po svadbe
no vidite mnohe z vas hovoria ze citia zodpovednost za toho druheho. zodpovednost je velky pocit nemyslite? citile ste to aj ked ste spolu len chodili alebo len zili?

jarulík: jas se vrátil....po rozvodu

ano, je pravda, ze manzelstvo uz je o niecom inom ako chodenie, par krat to tu padlo, ze vacsia zodpovednost...mozno niekto nie je schopny uniest ten pocit zodpovednosti
hela.. to co si napisala ma nieco do seba... presne tak, spolocensky tlak... si vydata/zenaty uz sa musis spravat tak a tak a je nepatricne to a to.. trochu mi to pride ako z 19.storocia... ze nejake spolocenske konvencie sa stale snazia pretrvavat a ludi tlacit do svojej "formy"
Inak s tou "sratou lesku"... mozno aj na tom nieco bude .... len nad tym nesmiem privelmi uvazovat, lebo ani do manzelstva sa mi nebude chciet ist

lenze bez zodpovednosti asi nemozes trhat ziadne poriadne ovocie svojho zivota - jasne, lahsi je zivot bez nej, som slobodny, ale zodpovednost musis mat za deti, to nie je len tesit sa z nich, ake su zlate...
A to mozno vela ludi vidi, iba tie pozitiva - krasna nevesta, hostina, deti, ale malo ludi uz vidi tu tarchu zodpovednosti, ktoru si tym vlastne beries a mnohokrat ani samotny par to nevidi a potom zaziva soky. Hold je to aj o odriekani v tom beznom zivote
A naopak mne sa zdaju tie mladomanzelky rozjasnene po svadbe, takze tak

jinak s tou odpovědností: jsem jí cítila i před svatbou, akorát po tý svatbě to bylo silnější.....i tím společenským tlakem....
nejvíc mě to štvalo v situacích, kdy jsme někam šli každej jinam....kecy typu: jaktože nejdete spolu??? a to tě manžel pustí???? k..va, proč by mě měl jako pouštět???? jsem snad nesvéprávná? to ne, ale jste přece manželé...apodobné mi totálně znechutili institut manželství...

jarulik, nezľakla...práveže ma to posilnilo...

hela: úpln ě tě chápuu, ale mujsim říct, že já tyhle kecy poslouchám už i teď a to ještě nejsme manželé. No a co? Můžu se jim jen smát, že mám přítele ketrej mi věří a můžu si jít kdy chci a kam chci, protože on ví, že stejně nejradši jsem s ním a kecálkové ať si myslí co chtěj! Ale taky mi to zezačátku hrozně sejřilo

nojo, však já jsem na tě taky prděla.....ale víš, prostě občas tě to šlehne...jakože ajo vlastně, já už nejsem svobodná a už není cesty zpět...
a nakonec jsme se stejně rozvedli, i když tohle důvod nebyl

presne tak grettka na to narazam.nech je clovek akokolvek uzasny pocit zodpoednosti je velky pocit. a niekto to nemusi zvladnut. mi zeny sme uzasne v tom ze tento pocit doslova potrebujeme. vzdy citime za nieco zodpovednost ale je to hlavne zodpovednost za blizkych ludi a ludsky zivot. muzi citia tiez zodpovednost- za pracu, za kamaratov v krcme aby neostali sami pri pive zartujeeeeeeem

hej a najlepsie su sledovania typu - kedy sa im to konecne rozpadne. Akoby tym ludom potom odlahlo, ze ten vztah nevydrzal (to su ti neprajnici)
Alebo sleduju, ci su ti dvaja stastni a hladaju len chyby v ich vztahu

Proste styl p. Rafikovej

kdo je p. Rafiková?

tak ja take kecy beriem jednym uchom dnu druhym von - ignorujem a co sa tyka mna zatial som nespozorovala nejaku zmenu po svadbe - zodpovednost citim taku istu ako pred svadbou , ale mozte sa ma opytat po roku manzelstva ako to je