První rozvod. Zažila jste to už některá?
nita promin nechtěla jsme tě tu obvinovat
ale přišlo mi to hodně zvláštní
neumím si představit se rozvádět a vzápětí zase plánovat svatbu
jak dlouho jste spolu předtím byli?
my s manželem dnes slavíme půl roční výročí a mohu říci že je to mnohle lepší jak na začátku také jsme ho neznala dlouhoale zatím to klape na výbornou
28. dec 2008- Sponzor fóra
Nic se holky neděje, vím, že to asi působí divně. MOžná se jednou dostanu k tomu, abych tu náš příběh napsala celý a pak budete mít jasněji.
Nicméně, definice svatby z rozumu, která tu zazněla je přesně to. Věděla jsem, že můlj manžel je člověk se kterým můžu poklidn+ě strávit život, že bude vzorným otcem dětí, bude manželem. Bohužel, čemu jsem nepřikládala význam byla právě ta láska, právě to něco co dva lidi spojuje. Byli jsme spolu dva roky, pak přišla svatba. Všichni nás do thoo hecovali, všichni tvrdili že jsme ideální pár. Měla jsem pochybnosti to nezastírám, ale všichni tvrdili, že je to normální. Takže jsem je prostě zaplašila a vdala se. Bohužel, můj muž pochopil, že svatbou si mě potvrdil navždy a stala jsem se inventářem domu. Stala jsem se ledničkou, televizí, prostě něčím, co je fajn, když doma je a probléjm nastane jen ve chvíli, kdy to přestane fungovat a plnit své povinnosti.
Nechtěla jsem se rozvádět, chtěla jsem to řešit, snažila se o tom s mužem mluvit, jenže on byl neustále názoru, že je všechno v pořádku, že není potřeba nic řešit.
V té fázi se mi do života vrátil člověk, kterého jsem tajně milovala několik let a on mě (jenže jsme to navzájem nevěděli), shovali jsme naší lásku za vzájemnou nenávist. Dneska jsem názoru, že to tak chtěl osud a prostě nás znovu svedl dohromady. Jestli to tak má být, ukáže až čas. Bohužel, neumím hrát na dvě strany a rozhodla jsem se to risknout a vydat za láskou. Ztratuila jsem tímhle rozhodnutím domov, pár přátel i rodinu, ale věřím, že jsem získala víc... i dkyž to teď není úplně zřejmé.28. dec 2008Mě je to taky líto, mohla jsem si spoustu věcí ušetřit, ale pořád jsem se iohlížela na druhé a na sebe kašlala. Už to dělat nebudu, je to můj život a prostě si holt půjdu za svým. Snad to dopadne dobře. V sobotu jsem si od manžela odvezla snad poslední věci, tak teď už jen vyřídit papíry. Ale do smáíchu mi z toho fakt není
28. dec 2008Nita 1984:Nic si z toho nedělej buď ráda že jsi na to přišla včas já se taky chtěla rozvádět po půl roce a nakonec mi do toho začli všichni kecat tak jsme to s bývalým manželem dali do kupy a k čemu to bylo?po dvou letech manželství jsme stejně šli od sebe jen lituji toho že jsem to neudělala daleko dřív mohla jsem si ten čas ušetřit tak nebuď smutná jde hlavně o tebe abys byla šťastná taky jsem se dřív ohlížela na druhé ale od jisté doby si žiji podle svého taky občas slyším jak jsem se změnila k horšímu no a co proč bych měla žít život podle jiných představ já si ho chci žít podle sebe takže ti držím palečky ať to všechno ne zrovna příjemné je už za tebou.
28. dec 2008- Sponzor fóra
ja len,ze aby potom v roku 2010 po siestich mesiacoh manzelstva zase nevzdychala, ze nie je ten pravy a ze si ho brala z rozumu....
apropo, to, ze NIEKTO NIEKOHO prinuti k svadbekde sme??? To je pre mna len dokazom nevyspelosti a nezerlosti daneho zenicha a nevesty
nehadzte vsetko na rodinu, ktora "nuti"... pretoze ak mam vlastne uvazovanie, vlastny nazor, tak ma ani svaty dindi neprinuti, aby som si vzala niekoho, koho nelubim... len preto, lebo moj maaati to chce....
9. jan 2009ahojte, nikdy by ma nenapadlo, ze raz budem pisat a ziadat o pomoc na temu ROZVOD. Ale uz som z mojej situacie zufala. S manzelom sme spolu 11 rokov a z toho manzelmi skoro 2 roky. Takze dost dlha doba aby sme sa spoznali. Momentalne byvame v Anglicku a snazime sa stavat dom na Slovensku. Uz ho mame pod strechou. Moje problemy sa zacali a bojujem s nimi asi pred pol rokom. Byvame tu aj s jeho bratmi a ich rodinami. spolu 6 ludi v trojizbovom domceku. Uz to tu tahame 4 roky a tento je posledny. Ale prejdem k veci. Moj muz je velmi dobry clovek. Ma zlate srdce ale ja som u neho vzdy na poslednom mieste. Vzdy sa rozda pre ostatnych a na mna mysli az nakoniec. Ja viem ze ak manzelstvo prezije stavbu domu tak prezije vsetko a nemyslim si ze jeho spravanie sa zmenilo len vdaka stavbe, ale posledne mesiace ma strasne ponizuje tym ze po mne krici pred ostatnymi a jedhoducho ma zhadzuje. Nicim sa mu nezavdacim a jeho slova naco som si ta bral, co by si bezo mna robila a vela inych mi ublizuju. Dalej on moze vsetko, ale nemozem nic. Chcem ist s kamaratkou si niekam sadnut a prevetrat mysel ale viem ze ked pojdem tak zase bude nahnevany. Jednoducho niesom stastna a som si ista ze jeho spravanie pomaly ale iste moju lasku k nemu zabija.
Zalezi mi na nom a ja viem ze ma lubi, ale s mojej strany to uz nieje laska. Vela som rozmyslala nad rozvodom. Mam z toho strach. Viem ze nasi mi to nikdy neodpustia, lebo v ich ociach je to vysnivany zat. Ale co mam robit. Pri bozkavani nic necitim, milovanie tak isto. Radsej sa snazim tomu vyhnut. Nechcem ho trapit ale ani seba.Chcem vela, ked sa chcem smiat a byt stastna? Ved to uz nepoznam niekolko mesiacov.17. jan 2009Po prvé začni svojim rodičom postupne hovoriť ako s Tebou ich zať jedná. Po druhé zváž či by Vaše manželstvo nezachránili napríklad návštevy párového terapeuta. A po tretie: neviem. Je to na Tebe, či naozaj chceš rozvod alebo sa ešte pokúsiť Vaše manželstvo zachrániť. Vie Tvoj manžel k tomu, že speješ k rozvodu? Je si vedomý, že jeho jednanie zabíja Tvoje city k nemu? Možno ak pochopí, čo sa v Tebe deje, zmení svoje správanie... A ešte jedna vec: prežívate ťažké stresy, nie ste sami, o chvíľu sami budete v novopostavenom dome. Ja by som sa s rozvodom neponáhľala, lebo v strese je prirodzené, že sa ľudia hádajú /aj keď to ponižovanie sa u nás našťastie nedeje/. Na rozvod je vždy času dosť a Vám skľudnenie pomerov bývania môže pomôcť skľudniť aj Váš vzťah...
17. jan 2009Myslim si,ze by si mala nieco podniknu,aby si to uvedomil a hlavne to,ze ta moze lahko stratit.Ja som skoro v podobnej situacii.Skusala som vselico,no moj mazel sa nijako nezmenil a ani sa nechce,lebo si mysli,ze to,co robi je celkom normalne.Skus sa snim porozpravat a dat mu najavo,ze jeho spravanie ti ublizuje.Ak to nepomoze skusila by som manzelsku poradnu.Vela stastia.
18. jan 2009
Nenašli ste čo ste hľadali?
Moja svadba odporúča:
- Rozchod po 3 rokoch. Ako sa s ním vyrovnať?Diskusia
- Priateľ trvá na svadbe, ale ja sa vydávať nechcemDiskusia
- Svadba mimo trvalého bydliskaDiskusia
Ivonka_vrbova - tak třeba já psala o své první svatbě z rozumu...
vanusak • 8. prosinec 2008 v 17:59
... "nemusela bych se tu svěřovat, ale proč jsem se třeba já vdávala poprvé? Nebyla jsem věkově naivní, bylo mi už 28, bývalého manžela jsem znala prakticky od mateřské školky, přes ZŠ, SŠ, VŠ, první zaměstnání... Stále jsme se míjeli, ale věděli o sobě, sem tam zašli na kafe, do kina, ale stále jako staří známí z vedlejší vesnice... Vždy jsem věděla, že jsem jeho tajným snem, ale že nemá jen odvahu... Tak jsem mu jednou dala prostor mě pozvat, sblížit se. Věděla jsem, že jeho náturou a zodpovědností je snem plna žen, vdala jsem se za něj proto, že jsem věděla, že případně jednou a do budoucna mi bude mužem a otcem dětí - spolehlivým, milujícím, oddaným, ohleduplným, hodným, pozorným, pracovitým, oblíbeným, chytrým, zodpovědným, ochotným se pro rodinu rozdat... mohla bych pokračovat výčty pozitivností, které měl (vlastně určitě má dosud)... Přesto to "něco" s velkým N tam chybělo a nikdy nepřišlo, i když jsem v to doufala... Možná se ti to bude zdát málo ten důvod, ale právě to "něco" mezi dvěma lidmi je někdy to nejdůležitější než cokoliv jiného... Dneska když se na to podívám z dálky, byla to svatba více z rozumu, přestože jsem ho ráda měla."
No ale mít ráda bylo tenkrát prostě málo, to vím až dnes... Mé druhé manželství je opravdu z lásky a je to úplně o něčem jiném.