První rozvod. Zažila jste to už některá?

20. mar 20139077
  • suz: Když s ním spíš, kdykoliv se mu zamane, proč by nebyl s tou druhou, takhle si ani nemusí vybírat. Když to zkusí a ty ho odmítneš, tak mu to třeba konečně dojde. A třeba mu to s tebou začne i chybět. Bud silná a zkus ho odmítat, sama sobě i jemu dokážeš, že máš na víc

  • suzi: jseš si jistá, že by jsi ho kopla do toho zadku,až on dostane,jak ty říkáš rozum???
    Když s ním spát nebudeš,pro něj to bude horší,takhle mu dopřáváš jen to o co mu momentálně jde. Myslí si o sobě asi jak je báječnej,když spí s tebou a ještě s tou mladou holkou.Ty se pak doma deptáš a on se peleší s ní a nemá žádný výčitky. Raději bych na něj nemyslela a pokusila si žít svůj život bez něj. Jen tak ho to přiměje možná o sobě zapřemýšlet. Pokud ne,tak je to ztracený a nestojí ti za to. 😉

  • suzi: jo a klidně bych být tebou zašla s kamarádem do kina,nebo na večeři atd. Taky bych se neskrývala ať on pochopí, že ty máš teď svůj život a on svůj,který si vybral.A musel by to respektovat,jako ty jeho vztah. Rozhodně bych se doma neužírala. Užívej si a netrap se tím. 🙂

  • Sponzor fóra
  • ahoj suzi, nebud hlupa. ja som 5 rokov chodila s chlapcom ktory bol pre mne maly velky boh otehotnela som s nim a tehotenstvo mi dalo taku silu ze som zrusila svadbu a kopla ho do zadku. nikdy som neverila ked mi dohovarali aky je, ze na kazdom rohu ma inu... boli to najhorsie dni mojho zivota, sama , tehotna...preplakala som cele tehotenstvo, nemama som nikoho o koho by som sa mohla opriet aj ked rodicia stali na mojej strane poytrebovala som niekoho, kto by ma pohladil inak ako mama kto by mi povedal ze ma ma rad. moj syn ma 4 roky a uz rok zijem s chlapom snad najuzasnejsim na svete. sme spolu skoro dva roky, ma s mojim synom nadherny vztah, simonko ho vola ocko, zacal s tym sam od seba, nema problem ked chcem ist niekam posediet, postara sa o neho, kupi mu kadeco. nikdy som neverila, ze sa raz budeme mat tak dobre. 24.4.2010 sa budeme brat

  • usmejsa.já podala žádost 23.března a první předvolání mi přišlo ke 21.červenci,přišlo 20 červana.-s

  • suzi:drže se a jak píšou holky,vím,že jeto těžké,ale nespi s ním,za prvé má přece jí,ne?a za druhé neponižuj se,že mu posloužíš jen na postel,když jinak se neumí postarat a být se svou ženou...je to hnus,bohužel,ale je to tak a ty i s malou se budete mít lépe!!!věř!

  • keterin - tak to gratuluju - už bude jen fajn 😉

    suzi - já vim, že neni každej den posvícení, ale vážně kašli na to - starej se víc s sebe a o malýho, jdi klidně s kamarádem na pivo a on at'se třeba po............ zvlášt'když to dělá ještě takhle veřejně 😬 -
    on nemá ani důvod se snažit, proč by to dělal, když má vše na zlatym podnose sotva si luskne prsty - jemu to náramně vyhovuje, manželka co vyhrožuje rozvodem (ted'nevim jestli už si to podala, ale stejně si zřejmě takhle říká, že si to ještě rozmyslíš) a přece s nim spí a k tomu mladinká milenka s kterou si užiju a nazdar - jo je to těžká situace, sama si to nedovedu představit, ale když nechceš myslet na sebe, tak mysli aspon na malýho, přece nechceš aby mu přišlo normální, že se tatínek tahá s kdekym a maminka je mu ještě poslušně k dispozici kdykoliv si pískne 😦

  • brum. přesně 😠

  • deni - doufám, že ty už seš v pohodě a začla si novej život 😉

  • no v poho,víš jak to je,mrzí mě to,ale na druhou strnu,vím,že jsem nebyla štastná a hlavně mi někdo strašně ubižoval na to by manžel neměl,takže ted jsem štastná a zrovna dnes jsme našli nádherné šaty,takže se můžu vdávat 😃
    štěstná budu až se znovu vdám a bude mi s manželem dobře a bude se ke mě chovat tak,jak se má ke své ženě:.-) bude mě milovat.....

  • deni - tak fajn, jen zkus bejt štastná i bez manžela jen tak, že prostě seš a svět je tak krásnej 🙂

  • jo to je fakt,máš pravdu,včera to byl 2 měsíce od rozvodu a pořád nemám rozsudek,protože už 5 týdnů,leží na poště v praze,kde se jim ho nechtělo poslat, někm ho založili,chápeš to?jsem úplně vytočená!!!a to právničk už byla před 2týdny urgovat a to jí řekli,že ho zložili a hned ho pošlou 16 dní pryč a opět nic!

  • deni - no jo úřední šiml hlasitě řehtá 🙂

  • neskutečné,takže jsem už měsíc mohla mít vše vyřešené a tak vlastně nejsem ještě ani oficiálně rozvedená,prortože to nenabylo právní moci 😠

  • Holky vsechny mate pravdu asi sem fakt hloupa. Jenze nejde mi proste do hlavy ze se jen tak z niceho nic otocil. Jeste tak pred mesicem mi delal snidani, nosil mi ruze kdyz sel do hospody a ja za to na nej byla nastvana, poskladal mi veci ze susaku, vypral...tady to nikdy nedelal. Aji znamym to nejde do hlavy pry o nas porad mluvil jak je nam dobre atd. V zari jsme meli vylet do Prahy a na Karlstejn bylo nam nadherne tak proste nechapu proc se behem par dni zmenil. On rika ze se tady tim vsim snazil zmenit ale ze to nejde. Kamoska mi vcera rekla ze jeji znamej byl to stejny a nakonec zjistil ze je to jakasi porucha ze se to da lecit ale kdybych mu rekla at se jde lecit a muzem byt spolu stastni tak me asi posle nekam. Me projde kolikrat jako by byl neldo jinej. Chvili mi vyhrozuje skrz malou ze ji chce kmit kazdej vikend jinak ze me znici a o par hodin pozdeji je uplne jinej a bavime se celkem normalne. Uz sem z toho na palicu. 😦

  • Sponzor fóra
  • suzi,můj ex manžel,má zřejmě psychickou porruchu,mimo to,že je nenormální i vědomě,bohužel,možná jsi tady četla,co jsme psala a když jsem řekla něco oo léčení,poslal mě právěě tam někam,že on je normální....-(

  • to je klasika, jeste denissko urcite posilal tebe, at se jdes lecit ne? 😠

    suzi, hloupa urcite nejsi, ale chovas se ted dost zaslepene a tim padem hloupe .... s nim se vyspis, kdykoliv si rekne, takze on je v pohode a nema potrebu neco menit.
    Co si asi o tobe mysli? "Manzelka me miluje, tak mi odpusti vsechno - takze kdyz mi neda jedna z mych milenek, tak hupsnu na manzelku a je to."
    Vis, ja bych treba i pochopila to, ze nekomu nevadi, ze ma manzel milenky (ostatne v Japonsku to byvalo bezne 🙂), ale ze se nebojis, ze na tebe neco prenese? Kazda z tech pohlavne prenosnych nemoci v sobe nese velka rizika celozivotnich nasledku (poskozeni jater - zloutenka, neplodnost - syfilis, kapavka...), i kdyz jsou treba lecitelne, ovsem to, ze existuje i horsi verze jiste vis. Preci ti takovejhle nespolehlivej chlap nestoji za takovy riziko.
    Ja bych byla pryc, ze by se nestacil divit, jak rychle.

    Prosimte, zapoj hlavu ne srdce. Nepripominej si hezke okamziky, mysli na to, jaky je opravdu, nelituj se, zvedni hlavu a bez dal. Udelej to pro sebe i pro malou. Odpoutej se od nej, najdi si nekoho, kdo si te bude vazit, s kym nebudes muset byt na nervy, komu budes moct verit a oprit se o nej. Preci to neni jedinej chlap na svete ... a popravde, radsi byt sama.

  • deni...a jak je?Dlouho jsem tě nečetla,srdíčko. 🙂

  • suz...naprostý souhlas s josefkou 😉

  • josefko,jak jsi to uhádla?😃,jak jinak
    i já s josefkou souhlasím...

    fris,ale jo,je dobře🙂mám pocit,že koněčně mi je fajnnnnnnnn,hlavně vím,že tohle opravdu nebyl normální člověk a kromě toho,že bych nebyla štastná,bylo by mi asi ubližováno více a více a to přece nepotřebujii

  • deni..to jsem ráda,vžycky se bojím,když se odmlčíš 😉 ...tak hodně štěstíčka přeju 🙂 🙂 🙂 🙂

  • Ahoj holky!
    Čítam si sem-tam vašu diskusiu a začínam tiež rozmýšľať o rozvode. Nemožem povedať, že by bol moj manžel na mňa zlý, ale akosi si nerozumieme. Proste sa stále len hádame. Zdá sa mi, že všetko, čo poviem, urobím, ako sa zatvárim je zle. Stále ma pre niečo napomína akoby som bola malé decko. Vyčíta mi, že sa kvoli mne presťahoval a že kvoli mne všetko opustil. Faktom ale je, že predtým sme bývali v jeho rodnej krajine a ja som mu hovorila, nech si sťahovanie dobre rozmyslí, pretože je to naozaj veľký krok. Dovod našeho preťahovania bol však ekonomického charakteru, pretože ja mám v miesto našeho terajšieho bydliska vlastný byt. Celkovo sa začínam v našom manželstve akoby "dusiť". Jeden z problémov je, že som človek, ktorý chce v živote niečo dosiahnuť. Dostala som vynikajúcu pracovnú ponuku, ale znamenalo by to sťahovanie do cudziny (s tým, že firma platí bývanie a letenky 2x mesačne po Európe). Ja nehovorím, že tam musíme ísť. Ale jeh ani nenapadlo sa z toho tešiť, že som vobec takú ponuku dostala. Proste len sa hneď naštval, že nech si nemyslím, že on niekde so mnou pojde. Tlačí má do dieťaťa. Mám pocit, že je to preto, aby som sedela doma a nerobla žiadnu kariéru. Ja ale kariéru chcem. Žiarli na mojich kolegov z práce. Keď zostanem v práci trochu dlhšie, tak hneď sa rozčuľuje, prečo tam toľko sedím. Proste mám pocit, že chceme v živote úplne iné veci a máme úplne iné predstavy o manželstve. Ja totiž priznám, že mám rada svoju voľnosť. Nie v zmysle nevery. Vernosť považujem za jednu z najdoležitejších vecí vo vzťahu. Ale ide o to, že chcem i naďalej robiť niektoré veci sama. Nemyslím, že musíme všade chodiť spolu a všetok čas tráviť spolu. On ale po svadbe začal tvrdiť, že sme predsa manželia a preto je jasné, že už nieje ja a ty, ale je iba my. Proste sa dusím. Prosím o váš názor. Či si len sama vytváram problémy alebo je to naozaj problém. Vopred ďakujem.

  • Lorreine, jak dlouho jste přestěhovaní a co dělá manžel - má už ve vašem novém bydlišti práci, kamarády?

    Opravdu to pro něj musí být těžké, já byla v situaci tvého manžela - přestěhovala jsem se za ním, nikoho jsem tam neznala, takže jsem nikam bez něj nemohla jít, čekala jsem až se vrátí z práce (ke všemu jsem dělala doma), byla jsem na něm hrozně závislá. Prostě ponorka z mé strany, takže jsem se trápila a jeho dusila a on to nechápal. Přišel z práce, kde byl mezi lidma, občas s kamarádama vyrazil... Jemu nic nechybělo.

  • lorreine> oni někteří chlapi velice těžko snáší, když jsou jejich protějšky úspěšnější. myslím, že tvůj manžel si je toho velice dobře vědom a proto se k tobě doma chová tak je se chová. nechci rozdávat soudy, ale upřímně si myslím, že tohle, bez velké dávky sebezapření z jedné či druhé strany, nikam nepovede.

  • loony - ja som si tiež prežila to isté. Najprv som sa ja presťahovala za ním. Žili sme rok v jeho rodnej krajine. Mne to nejak zvlášť nevadilo. Rýchlo som sa adaptovala. On končil školu. Ale keďže sme nechceli platiť vysoké nájmy po tom, čo školu skončil a pretože som ja sama mala závazky v podobe školy v Prahe, rozhodli sme sa presťahovať do Prahy, kde mám byt. Ale dlho se to zvažovali a ja som mu všetky "príkoria" takého sťahovania predostrela, pretože som to poznala z vlastnej skúsenosti. Prácu má dobrú. Síce hovorí, že ho to už nebaví. Má aj kamarátov a známich. Nieje to o tom, že si nemože zvyknúť a že je na mne závislý. To vobec nie. Ale proste cítim, akoby sa snažil mať moj život a to čo robím pod svojou kontrolou. Ak je niečo doležité pre neho, tak ja to rešpektujem a snažím sa prisposobiť. Ale ak je niečo doležité pre mňa, tak si to musím presadiť za cenu hádky. To je pre mňa ubíjajúce.

    gs208 - začínam si myslieť to isté. Ale som z toho zaskočená, pretože on sa všade chváli, akú má šikovnú ženu. Koľkými jazykmi hovorím atd. Ale zdá sa mi, že sa chváli iba vtedy, keď sa mu to hodí. Akokeby chcel dať najavo, že akú si dobrú "ulovil". Ale doma akokeby mu prekážalo. Dochádza kvoli jeho snahe kontrolovať moj život k veľkým hádkam. A keď sa snažím o probléme hovoriť v pokoji, poznať jeho názor a dohodnúť sa, čo komu vadí a ako to vidíme (vieš, pochopiť druhú stranu), tak sa rozčuľuje, že to zbytočne rozmazávam. Moj pocit z toho celého sa dá zhrnúť: Ani z voza, ani na voz. 😦

  • Holky,
    mám problém, který mě opravdu moc tíží, řííkám si, že můžete mít různé zkušenosti a tak bych chtěla poprosit o Váš názor - ocitla jsem se v situaci, jakou jsem vůbec nikdy nepředpokládala. Nedávno jsem po mnoha letech potkala spolužáka, do kterého jsem byla kdysi opravdu moc zamilovaná, byl první s kým jsem se kdy líbala.. Několikrát jsme se spolu setkali a zjistili jsme, že naše náklonnost je tak silná, že strašně moc toužíme být spolu, mít spolu rodinu.. Problém je v tom, že jsem tři roky vdaná a mám dvouletou dceru. Vdávala jsem se z lásky ( v té době jsem to tak cítila), s tím, že to je na celý život, manžel byl de facto i můj první kluk. S odstupem času mi připadne, že z mé strany šlo spíš o soucit, vím, že už v době našeho chození jsem uvažovala o rozchodu, ale bylo mi blbé udělat to. Manžel je neskutečně hodný, všichni ho mají rádi, dceři se velmi věnuje a má ji rád, mě hodně miluje a moc ho přitahuji. Z mé strany tomu ale tak není, nepřitahuje mě, sex s ním beru spíše jako manželskou povinnost. Přemýšlím, jestli bych dokázala žít s ním celý život a vědět že jsem mohla mít jiného, který mě natolik přitahoval, že stačil pouhý pohled na něj.. Jsem bezradná, rozvodem bych manželovi moc ublížila, ale zároveň myslím na sebe..

  • cocka, tezko rict .... o tomhle ma clovek premyslet nez se vda a poridi si miminko a je nezodpovednost si takovy krok poradne nerozmyslet .... ale uz se stalo.
    Nezapomen ze, ze u toho tveho kamarada te pritahuje neznama, vasen, ktera za chvili pomine. Vim, jak se citis, ale radila bych, abys zapojila rozum a ne srdce. Muze se stat, ze se rozhodnes pro toho tveho kamarada a za rok nebo za dva zjistis, ze treba nema rad tvoji dceru nebo ze ma nejsou vlastnost, kterou nesnasis a nemuzes vystat ... a pak si budes rikat, ze jsi prisla o hodneho muze, ktery te miloval.
    Ja moc dobre vim, ze je tezke potalcit city. Nejidealnejsi by bylo se s tim tvym kamaradem nestykat, spalit mosty a nevidet se s nim a pracovat na vztahu se svym manzelem ..... a pokud jsou tve city tak moc silne, ze to nedokazes, tak nez se pustis do nejakeho fyzickeho vztahu (resp nevery), tak si s nim treba chvili pis a mluv s nim, at zjistis, jaky je, jestli bys s nim opravdu mohla zit.
    Je pravda, ze nema smysl zit ve vztahu, kde nejsi stastna, ale musis opravdu vedet, ze v tom vztahu nejsi stastna, ze te neovlada vasen.

    Me se stalo neco podobneho ..... po asi 8 letech, co jsem zacala chodit se svym manzelem se na scene objevil nekdo podobny tomu tvemu kamaradovi .... moc me porad pritahoval, ale odolala jsem a jsem moc rada. Manzel je moje zlaticko, miluje me a mohu se na nej spolehnout. S tim druhym by to bylo jenom o fyzicke pritazlivosti, vasen by za 4 roky zmizela a ja bych s nim zit nemohla, protoze mel vlastnosti, ktere nesnasim .... a cely zivot bych si vycitala, ze jsem prisla o dokonaleho partnera.

  • Já bych to asi nemohla udělat dítěti,vzít jí tatínka,který ji má tak rád.Jen kvůli tomu,že mě začal přitahovat někdo jiný.Stejně by to časem zas zevčšednělo a přišel by někdo další,který by tě zas přitahoval ještě víc.
    Pokud sama víš,že manžel je užasný otec,a manžel,který tě miluje nejvíc na světě,není co řešit.

  • Ahoj děvčata a dámy...jsem vdaná měsíc a vypadá to,že budu za další měsíc rozvedená.Jestli to tak skutečně dopadne,bude to síla 😞
    Kamarádka tvrdí,že je to jen "posvatební syndrom",ale já mám trochu jiný názor.Už od samého začátku našeho vztahu jsem totiž chvilkami měla pocity,že on není zas tak úplně přesný typ pro mě.Začínalo to maličkostmi,například nebyl třeba moc komunikativní,spíš jen tak sedával vedle mě a poslouchal..Ale já tenhle problém brala spíš jako jeho uzavřenou povahu.Jenže ono se to postupně zhoršovalo,přestal být ve vztahu aktivní (aktivitu vyvíjel pouze první měsíc,kdy mě uháněl),žádné plány do budoucna,žádné nápady k výletu,žádný zájem o mě,zkrátka nic.Pořád jen jezdil za svou rodinou,kde dělal pomocnou sílu.Věděla jsem,že je z jiného rodinného prostředí (je to syn statkářů),což měla být pro mě už od samého začátku alarmující informace,ale já pořád doufala,že je poznamenaný jejich stylem života a pokud mu ukážu jiný způsob,změní se.
    Byla jsem úplné tele,víte,je mi 23 let a před těmi 3mi lety jsem byla ještě hloupější,protože jsem našla řešení v pronájmu bytu.Doufala jsem,že se odstěhuje ke mě a tím pádem se odpoutá nejen od své příšerné rodiny,ale navíc bude víc vnímat mě.Odstěhoval se,to je pravda,změny nějaké nastaly,ale nic horentního to nebylo.Stále jezdil za svojí rodinou,trávil tam "pracovní víkendy" a nechal tam na sebe řvát.Pak přijel domů a všechno mi to vylíčil a já se mu snažila radit,jak s těmi doma lépe komunikovat.Nakonec jsem byla špatná já.Po roce mě nenapadlo nic hloupějšího než s ním na polovic koupit byt.Sliboval hory doly,jak vytvoří spusty nábytku (je truhlář),ale krom toho,že předělal celé bytové jádro (čehož si velmi cením) a udělal linku,pak už neudělal nic.Nemáme dveře v koupelně,nemáme skříň..chodila jsem za ním rok a on mne ujišťoval,že teď nemá čas,ale že to udělá.Pak už i nadával,byl protivný,tak jsem se přestala ptát úplně a rozhodla se,že nábytek koupím.Rodiče mi nabídli malou finanční pomoc,protože po koupení bytu jsem úplně bez peněz.
    Nakonec mne požádal o ruku a o co jsem já husa neudělala? Vzala si ho 😞 Na svatbě jsme dostali pěknou sumu peněz,takže jsem věděla,že z toho konečně zaplatím všechny nutné věco do bytu a budeme se tam konečně cítit lépe.Třeba by se tím zlepšil i náš vztah,když budeme v pěkném prostředí.
    Manžel za mnou asi po týdnu přišel,že by rád z těch peněz vzal část a zaplatil tím kuch.linku,kterou musel ještě splácet svému zaměstnavateli,od té doby,co si ji tam vyrobil.Souhlasila jsem a domluvili jsme se,že hned,co vydělá nějaké peníze,vrátí to tam,abychom dál mohli s penězi disponovat.
    On by rád podnikal a jeho rodiče mu svolili,aby si přestavěl původní kravín na statku na truhl.dílnu.Nicméně on teď jen přestavuje,bourá a dílna není jeho,jelikož to na něj nikdo nehodlá přepsat.A samozřejmě,že se mu najednou hodí i ty peníze,co měl vracet.Že z toho pořídí něco do toho kravína 😢
    Takže se od té doby jen hádáme,on nemá zájem o nic.Stále mu vysvětluji,že je hloupost,aby vrážel naše peníze do nějaké rozpadlé dílny,když ještě nemáme ani zařízený byt a on mi jen sprostě nadává.Taky mi řekl,že svatba proběhla jen kvůli tomu,že rozjetej vlak nezastavíš,a že souhlasí s rodiči a dílnu si přepsat zatím nenechá,protože by to vyšlo na spousty peněz.¨Navíc ještě není komunikativní - jak jsem o něm výše zmínila,takže nehodlá a a ni neumí nic mezi námi řešit.Já mu neustále opakuji,že by měl víc spolupracovat,že jsem ochotná ho vyslechnout,ale když mi nic neřekne,tak mu to z očí nevyčtu.Každý den čekám,že přijde a omluví se mi nebo že mě vezme někam na výlet co já vím....Ale nic se neděje.Takže teď absolutně nevím,co mám dělat...mám z toho hlavu jakbalon.Říkám si,jestli není chyba ve mě,ale nejspíš ne.S rodiči to rozebírám,máme dobré vztahy,i oni se snaží to posuzovat objetivně,ale přeci jen jsou to rodiče...Tak se ptám,máte některá podobný problém nebo podobného mužského doma? Třeba by pomohla nějaká rada....Děkuji a pěkný den

  • juj, to neni dobrý.. vubec s tímto nemam zkušenosti, mam doma ukecanýho a pracujícího (v domácnosti) chlapa, takže stimhle mam zkušenosti jen z ex... Nemyslím si že by to byla posvatební deprese, spíš ti asi došlo že si možná udělala chybu a nebo pro změnu je v tobě nahromážděný vztek a zloba na něj, že se ti to takhle zdá... dej tomu ještě čas.. něco k němu určitě musís cítit když si řekla ano🙂

Pridaj príspevok

    Nenašli ste čo ste hľadali?

    hľadať len v názvoch tém