Po koľkých rokoch chodenia ste sa vzali?

6. júl 20157380
  • @kraskaaa  
    ja si myslim, ze to je individualne. niekto spolu chodi aj 10 rokov a nic, niekto do toho "prasti" aj po 3 mesiacoch 😃 😃 😃 😃 uprimne, neviem, ci by som ja vydrzala taaak dlho cakat ako tu pisu niektore zienky 😞 😞 😞 😞 😞
    u nas to bolo cca. 2 roky, ale mam kamosku, ktora "to" stihla do 2 mesiacov 😃 😃 😃 😃 😃 a su teraz spolu uz daco cez 8 rokov.

  • @lienka.7   Dekujeme 😉

  • @barbora_b  
    mam znamu, ktora zrusila svadbu kvoli tomu ze bola tehotna a mala pocit, ze si ju jej chlap chce zobrat len preto, ze cakaju spolu baby - a zial nemylila sa 😞 😞 😞 😞 😞 samozrejme, mal ju rad, ale nie natolko aby sa proste "uviazal" a nemal sil jej to povedat, aby nevyzeral ako najvacsi "hajzlik" lebo vsetci naliehali, ze su spolu uz 5 rokov a ked cakaju babo, savdba je logickym vyustenim - a nebola.
    ale netvrdim, ze to takto musi skoncit vzdy. ako sa hovori 100 ludi, 100 chuti.....

  • Sponzor fóra
  • Taky patřím k těm co to vzali hákem 🙂 . O svatbě jsme začli mluvit po 3 měsících. No a v září se berem a to spolu budem v říjnu teprv rok. Myslím si, že nezáleží na tom jak jsou spolu předtím lidi dlouho. Měla jsem dva pětiletý vztahy a svatba mě nenapadla a teď jsem to cítila od první chvíle, že je to chlap mýho života a že si ho chci vzít.

  • @lienka.7  takže se nakonec stejně rozvedli?😞

  • My byli také rychlí .. 🙂 V květnu jsme se seznámili, na Štědrý den téhož roku mě požádal o ruku a další rok v srpnu jsme se brali... takžééé....za 16 měsíců od seznámení byla svatba.. 🙂

  • 5,5

  • @kornelika  Děkuji 🙂

  • @barbora_b  
    ano rozisli sa, svadba nebola - ani na druhy pokus (teda po porode). ale zase darmo, ked to raz nejde, tak to proste nejde..... ale zase teraz musim povedat, ze o malu sa stara prikladne!!!! a som toho nazoru, ze radsej nech spolu takto vychadzaju ako keby sa vzali a neskor rozviedli..... a mozno aj pohadali 😞 😞 😞 😞

  • @lienka.7  to asi jo, to by potom ty vztahy asi takhle hezký nebyly a kdoví, zda a jak by to zasáhlo dítě

  • @barbora_b  nechápu, jak můžeš napsat, že lituješ nevěstu s dítětem, když vůbec nevíš, jaký mají vztah a jak se to semlelo, promiň, ale je to opravdu dost hloupý názor. My třeba s partnerem dítě máme - dvouletého caparta, jsme spolu 11 let, 4 roky jsme zasnoubení, takže jsme věděli už před dítětem, že spolu chceme žít jako manželé. Jen jsem prostě otěhotněla dřív, než jsme si mysleli (omylem to nebylo, bylo to jen velmi rychlé), takže nakonec jsme svatbu v zimě ani s ročním dítětem nechtěli, počkali jsme si až letos. Litovat můžeš maximálně vdanou ženu, která nemůže mít děti, rozhodně ne naopak 😐

  • @siskin  jsme na tom skoro stejně 😉

    @barbora_b  myslím, že po 14ti letém vztahu už nemusím nikomu dokazovat, že spolu chceme být...z okolí je to jasné každému a cizím je do toho houby. A to byl klidný vztah...žádné rozchody či přestávky....prostě manželství bez dokladu. Já tu svatbu skutečně beru ryze pragmaticky...jen jako úřední doklad o něčem o čem my dva už víme dlouho, že to tak je. Ovšem dost těžko budu paní třeba na stavebním úřadě přesvědčovat jaký je mezi námi vztah, když nejsme manželé. A skutečně to mění hodně....jednání na úřadech, na poště, u druhého v zaměstnání....ale to jsme všechno zvládali více méně i tak. Co mě ale vždycky děsilo bylo to, že bych neměla nárok na informace v případě těžké nemoci nebo úrazu. Prostě právně jsme nebyli v žádném vztahu...takže se tak také k nám chovali...myslím tedy úředníky, policii apod. A co se týče dítěte...nechci mu spíš dělat v hlavě zmatek...proč se maminka jmenuje jinak než on 😉
    Rozhodně si myslím, že pokud už spolu někdo vydrží takto dlouho tak se snad nedá mluvit o uhnání chlapa, o lítosti...kdyby se mnou nechtěl být tak se mnou není...nic ho nedrželo...na rozdíl od ženatých mužů 😉 A právě to, že se mnou byl ze svobodné vůle a ne kvůli papíru je pro mě o to cennější, že jsme společně hospodařili, že dával vlastní úspory do stavby, která je psaná na mě....to jsou větší důkazy toho, že se mnou chce být než papír. Neříkám, že svatba nebyla krásná...ale pro mě rozhodně ne smysl života a uklidnění, že konečně mám chlapa jistého 😉

    @lienka.7   čekat na co? Náš vztah rozhodně nebyl o čekání na to až si mě konečně vezme...ne každá ženská prahne po tom být co nejdřív pod čepcem 😉

    @samek  a já zas myslím, že na tom jak dlouho jsou lidi před svatbou spolu velmi záleží. Po krátké době se prostě ještě neznáte, neopadlo období zamilovanosti, které vám chemicky nasazuje růžové brýle, nezažili jste krizové situace. Upřímně si myslím, že brzká manželství mají významný vliv na vysokou rozvodovost v naší zemi (nechci se nikoho dotknout 😉 ). Dle mého méně než dva roky vztahu jsou hodně riskantní....

  • @lin18  to se nemusíš obhajovat, nebo hájit váš vztah. Já to myslela úplně obecně a můj názor opravdu je ten, že svatba by měla předcházet dítěti. Což samozřejmě tisíc lidí, tisíc názorů 🙂

    Jinak já u každého doktora vyplňuji přesně osoby, které mají přístup k informacím o mém zdravotním stavu....
    Ještě odbočím, ale právo na informace o tvém zdravotním stavu mají "osoby blízké", což rozhodně není jen manžel a blízká rodina, ale byl by to také dlouhodobý partner (se kterým bys navíc měla dítě!). Dle občanského zákoníku by šlo skutečně o osobu blízkou a k informacím by se tedy dostal....To já jen, že lidi tohle možná tedy neví, myslí si, že informovat mohou v nemocnici jen manžela

  • No, u nas bude svadba po osem a pol roku. Na nic som "necakala", keby chlap nebol uz zopar rokov otravny ako komar (ze si ho mam vziat), nebola by svadba ani po dvadsiatich rokoch. Nevidim nijaky rozdiel medzi spoluzitim s papierom ci bez neho (nemozem sice po chlapovi dedit ale zase nemusim platit jeho dlhy), veriaca nie som a nazory okolia ma zaujimaju priblizne rovnako ako ponuka kupalisk v rovnikovej Afrike. Dieta ide v septembri do skoly a nase rozdielne priezviska berie ako normalnu vec (zostanu rozdielne aj po svadbe), jednoducho beriem svadbu ako zverejnenie umyslu s tymto clovekom zostarnut. A prilezitost na oslavu s ludmi, ktorych mame radi a na ktorych nam zalezi (takze sme pozvali len tie casti rodiny, s ktorymi mame dobre vztahy a inak len kamaratov a priatelov)
    Ja sa zase cudujem parom, ktore maju pod 25 a beru sa po roku-dvoch (nelutujem ich ani neodsudzujem, len sa cudujem. Kam sa ponahlaju? Ze im partner utecie, ked ho nepritiahnu pred oltar?)

  • my máme svatbu po dvou a půl letech, z toho jsme spolu ještě nebydleli, máme krásný vztah na dálku a přezto se milujeme a v září to potvrdíme manželským sňatkem...a věříme, že to bude pořád takové krásné jak doposud....

  • Sponzor fóra
  • My spolu budeme letos 7 let, z toho 2 roky spolu bydlíme, přežili jsme mojí střední a maturitu, jeho ukončení VŠ, jeho půlroční stáž v zahraničí, mojí půlroční stáž v zahraničí, takže už není na co čekat, máme vytkoušené všechno možné i nemožné🙂

  • Ahoj holky,
    také si myslím, že je to individuální...Mám kamarádku a ta se vdávala po 3 měsících a jsou spolu již 14 let a znám páry, kteří spolu chodí dva roky, pak spolu další dva bydlí, pak se vemou a do dvou let se rozvádějí.
    Já osobně si beru svého partnera po roce, ale známe se od dětství...
    Všechno je na vzájemné domluvě a toleranci.

  • @barbora_b  u doktora to sice můžu nahlásit, ale v případě vážného úrazu kdyby třeba nebyl schopen komunikovat se na mě stejně každej doktor vykašle 😉
    asi je to spíš o přístupu ke svatbě...proč vy se berete? 😉

    @vroni  u nás taky ukecával chlap...jinak nám jako nesezdaným nic nechybělo a žili jsme jako rodina. Taky moc nechápu holky, které si myslí, že jim papír chlapa zajistí.... 😃

  • Ahojky holky,
    je to skutečně individuální, s manželem jsme byli 10 let, prožili jsme spolu jak radosti tak i strasti a do roka po svatbě se rozvádíme. Teď mám přítele, kterého bych si nejraději vzala hned, a to jsem si řekla že už nikdy 🙂

  • @lin18  no právě že ne..pokud je to tvůj dlouhodobej partner (navíc u tebe ještě i otec dítěte), tak dle zákona spadá do kategorie osoby blízké a má nárok na informace o tobě...

    No, společné příjmení mě úplně teda nebere, ale Luboš si moc přál, abychom měli příjmení stejné, tak jsem na to přistoupila (né že bych byla proti tomu, spíš jsem k tomu byla neutrální...že bude mít dítě jiné příjmení mi nepřišlo jako něco, s čím by se nevyrovnalo 🙂

    Beru to jako slib, že spolu budeme, že přečkáme i to špatné a že spolu založíme rodinu (v okamžiku, kdy jsme si tohle uvědomili, jsme začali plánovat svatbu) Je jasné, že tohle si můžeš slíbit i na gauči doma, ale podle mě má ta forma (rituál nebo tedy obřad) také určitý smysl a trochu větší význam a dosah než právě ten slib doma na gauči.

    Nakonec nám se svatby líbí (jakožto zvyk a oslava)...stejně tak moc ráda slavím Vánoce, Velikonoce apod. Myslím si, že v moderní době tyhle rodinné rituály trochu upadají a to mi připadá jako škoda, protože mají v životě svůj smysl a význam.

    A také mi připadá divné, když padesátiletá ženská představuje svého partnera, se kterým je celý život, jako "přítele". To si myslím, že je označení pro partnera teenagerky. Po tolika letech mi připadá důstojnější "manžel"...prostě jsme se narodili do kultury, ve které manželství nejde úplně ignorovat. Tohle je zrovna dobrý příklad - pořád bude mít slovo partner, alespoň v dohledné době, trochu jiný význam a asociace než slovo manžel.

  • @barbora_b  no a to je právě to...jen kvůli představování chlapa jako manžela bych si ho já nebrala 😃 ...chápu, žes to myslela nadneseně...dělám si srandu 😉 . Ale jo...v podstatě s tebou souhlasím....nakonec taky jsme se vzali...jen mi vadí ten tón některých holek tady....jako že jsme chudery musely tak dlouho čekat apod. A ty s tvým prvním prohlášení o lítosti taky...jako by bylo něco naprosto ponižujícího mít dítě a ne manžela 😉 ...v podstatě, že jsme chudinky, které toho svého nemůžou utáhnout 😃
    Co se týče rituálů ano...taky jsem jejich zástance...ale to se dá skutečně i bez papíru v šuplíku. Já prostě nemám potřebu dávat všem na odiv, že jsem někoho ulovila...ti na nichž mi záleží ví, že se milujeme....jinak bysme spolu nebyli tak dlouho...
    A kultura s ohledem na manželství...už mizí...nehledě na to, že do manželství nás tlačí různými výhodami právě stát, kterej z toho má výhody...takže tím, že se bereme v podstatě podléháme tlaku...institucí, okolí, dobré praxi apod. A já prostě nesnáším když se něco musí.... 😃

  • mí rodiče se brali po půl roce a letos jsou spolu 40 let 🙂

  • @lin18  já to nemyslela vůbec nadneseně, mně opravdu vadí představovat životního partnera jako přítele 🙂
    Jasně, já vím, že podléhám tlaku....jako ostatně každý, který se nenarodil ve vzduchoprázdnu, každého naše kultura nějakým způsobem ovlivní. Třebas právě v tom ohledu, že mně osobně není příjemné říkat "přítel".

    Mně je líto, že se tě to dotklo, asi jsem to mohla napsat nějak jemněji (ale znáš mě 😃), zrovna na tvůj případ se ani to, co jsem psala, nehodí. Prostě jsem tím jen myslela, že třebas u nás na městě to chodilo tak, jak jsem popsala. A nešlo o to, že by ta ženská toho chlapa utáhla až na dítě...tak jsem to nemyslela. Ti chlapi ty ženské měli rádi, jen prostě být ženatý je děsilo, asi jak závazek, tak frajerské řeči chlapů v hospodě o ženáčích..znáš to. Což já bych nesnesla, protože jestli se chlap tak děsně bojí závazku nebo tak hrozně dá na kecy kamarádů, tak ať táhne...Jsem asi i romantik - líbí se mi, když chlap poklekne a požádá, a to je něco, co může udělat jen on, jen pro nás. Stejně jako já budu devět měsíců nosit jeho dítě, takže tohle je zase něco ode mě pro něj... 😬

    Pak jsou samozřejmě chlapi, kterým ten papír a celkově svatba nic neříká, prostě je to zvyk, který dodržet nechtějí...pokud má partnerka stejný názor, tak je vše v pořádku 🙂 Ale myslím si, že málokterá ženská není potěšena romantickým vyznáním a požádáním o ruku...

  • @barbora_b  potěšena jo....jen mi přijde, že tady většina holek žije právě jen pro tu romantiku a pro ten pocit být na den princeznou...ale už si vůbec neuvědomují, že svatbou to nekončí ale začíná...že těch romantických chvil tolik nebude a přijdou krize, starosti. Proto myslím, že je lepší si to vyzkoušet ...společné bydlení, delší vztah a pak to teprve oficiálně stvrdit. Oni taky chlapi potřebují pocit jisté volnosti...tím nemyslím, že by nevydrželi ve svazku ale už jen ten pocit, že nemusí, když nebudou chtít. V mém okolí jsou převážně páry nesezdané...s dětmi i bez nich a všechny dlouhodobé. Mně totiž manželství evokuje něco z generace mých rodičů... 😃
    A já chlapa jako přítele nepředstavovala...říkala jsem můj muž a on moje žena.... 😉

  • @lin18  No, podle mě ale představení "moje žena" znamená moje manželka...Ale to je fuk.

    Já si tedy také myslím, že než se ti dva vezmou a pořídí si mimčo, měli by se poznat. Ale na poznání toho druhého ti rozhodně bohatě stačí dva roky, rok bydlení...Jasně, chlapi milují pocit volnosti, ale žena obvykle ne, protože ona je ta, která by případně zůstala sama s dětma na krku a to není žádná sranda. Takže alespoň podvědomě ty ženy určitě tíhnou k určité jistotě nebo stabilitě. Však můj chlap ani neměl pocit, že musí...prostě chtěl a toho si fakt vážím.

    Proč si myslíš, že si tu ženské neuvědomují, že po svatbě nebudou jen romantické chvilky?

  • @barbora_b  no právně ne...právní status je manžel-manželka. To, že je on můj muž a já jeho žena si může každý vyložit jak chce, my to tak cítili a nikdo nás nemohl napadnout, že to není pravda. Žena jsem a jeho taky 😃
    Dva roky je málo...zamilovanost způsobná hormony odeznívá p 1,5 až dvou letech...do té doby jsou opravdu růžové brýle, nekritické posuzování druhého, vysoká tolerance k chybám apod. A ani ty se nechováš přirozeně...člověk se dělá pochopitelně lepším....a pak teprve po delší době se opět vrací ke svému já.
    Tyhle pocity nutnosti zajištění jsem nikdy neměla...prostě jsem věděla předtím stejně jako teď, že by mě neopustil. Samozřejmě stát se může leccos, ale právě proto, že už ho znám tak dlouho tak vím, že by mě například nikdy nenechal s dítětem bez prostředků apod.
    Nechci generalizovat...samozřejmě jsme na svatebním fóru...jen, že většina žen tu řeší detaily aby byla svatba perfektní, ale už málokdo řeší vztah jako takový, partnera, partnerské problémy....čili věci, které jsou daleko podstatnější než barva lodiček 😉 . I v této diskuzi padlo několik prohlášení typu jak může někdo tak dlouho čekat apod. Jako kdyby svatba byl vrchol života....ale dle mého ten vrchol teprve přijde, společným soužitím, dětmi, domácí pohodou...Ale možná je to jen můj dojem vyvolaný zaměřením tohoto fóra...

  • @lin18  no, to si nemysím, že ta zamilovanost odeznívá tak pozdě...zvláště když spolu dva bydlí...ale každý odborník má na to jiný názor, my se ve škole učili spíš mnohem kratší časy...

    To si myslím, že je jen ovlivněné zaměřením fóra...ty vztahy jsou tu spíš okrajové, pokud zrovna ženská měsíc před svatbou nepřijde na nevěru chlapa...😃 Ono všechno je stejně hrozně ovlivněné rodinou, okolím...každému přijde normální něco jiného. Já bych asi nedokázala s někým "chodit" deset let...někdo jiný by si zase nedokázal představit svatbu po pěti letech....Kolegové v práci se berou kolem třicítky, 35 let spíš. Takže pro ně je svatba ve 25 úplný sci fi....Pro mě je zase 30 celkem už pozdě, moji rodiče se brali ve stejném věku co teď my

  • @lin18  Každý to má jinak ... 🙂

  • @lin18  On je možná rozdíl i v tom, že je mi 40 a už vím co chci a co očekávám. Chemie určitě nějakou roli hraje, ale myslím, že to není tak žhavý jako před 20 lety 😃 .

  • @barbora_b  Já bych asi ve většině věcí souhlasila s tebou. Neříkám, že vždycky každý a podobné uplné zevšeobecňování, ale to ty neříkáš taky. Spíš jde o motivy a tendence a moje životní zkušenost je taky o tom, že u párů s dítětem už jsou prostě trochu jiné. Jsem vdaná rok a když jsme oznámili svatbu tak mi okolí koukalo na břicho a hodně lidí se zeptalo. Sice s úsměvem na rtech, abych se nestyděla říct pravdu " jo? A čekáte...miminko?" protože prostě ta nutkavá potřeba zařadit si nás do jednoho, nebo druhého šuplíku tam ze strany okolí byla. Když jsem řekla, že nečekáme, tak dokonce sem tam i někdo dal najevo, že je to jakási "správná odpověď". Když si můj bratranec bral těhotnou partnerku, slyšela jsem naše jak o něm říkaj, že je to slušnej kluk.
    Vydržet to samozřejmě může i u lidí , co nejdřív měli dítě. Kolik lidí si i myslelo, že se brali jen kvůli dětem a pak měli krásný vztah. Krachnout to může i bezdětnému svatebnímu páru. Ale taky si myslím, že motivace ke svatbě bývá s dětmi prostě už trochu jiná. Taková je moje životní zkušenost. Možná někdy zjistím, že jsem se mýlila, ale zatím to cítím takhle.

Pridaj príspevok

    Nenašli ste čo ste hľadali?

    hľadať len v názvoch tém
    Odporúčaní dodávatelia
    Firma Pamas s.r.o. je významným výrobcom svadobných oznámení. V ponuke nájdete jednoduché ale aj luxusné svadobné oznámenia.
    Vitajte na našej stránke! Naša agentúra sa zaoberá kompletnou organizáciou svadieb. Chcete, aby vaša svadba bola výnimočná? Radi vám pomôžeme 🙂
    Zabezpečíme všetko pre tvoju svadbu alebo iný event.
    Články od našich partnerov
    Bojnice: Dokonalé miesto pre romantické medové týždne
    Obálky na svadbe sú minulosťou – inovatívna svadobná aplikácia Modrá stužka
    Exfoliácia - všetky otázky zodpovedané
    Archív článkov od partnerov