Štvou vás někdy jeho rodiče?

@kanicka  Hi hi...mám to podobné. Drahý je nejstarší ze tří bratrů a už dlouho bydlí ve svém,nejmladší bydlí sám,prostřední s rodiči. Když je drahý v práci je to v poho, jen má volno, už volají či píší po netu, zda přijede na oběd, na kávu a prostě je navštívit. Když řekne, že ne,nevadí,ale další den to zkusí znovu...říkám mu, že je mamánek křížený s tatánkem Přitom je absolutně soběstačný, úžasný chlap. Zatím mi to nevadí, ale už občas řeknu já...nejedeme tam, nechce se mi (naštěstí jsme v tom zajedno ) Jen jsem zvědavá až bude po svatbě a bude mimčo...to nevím co si budu vymýšlet za příběhy,abych tam nemusela každý den. Na jednu stranu tchána chápu,je v důchodu po transplantaci ledviny a nudí se, tak chce aby ho syn navštívil,nebo já když je drahý v práci a já stejně přijedu,ale na druhou stranu jelikož nebydlíme spolu,vídáme se o víkendech a mám to přeci jen "kousek" cesty (160 km) chceme být spolu a ne jet na kávu Drahý to tak také bere a jsem ráda, že si stojí za tím, že já jsem na prvním místě. Budu jim to potom muset slušně vysvětlit, že nemám potřebu se vídat každý se svými rodiči,takže návštěva u nich bude dle nás, jak my budeme chtít. Snad to nebude problémek Takže tvůj postoj naprosto chápu a držím palce, aby jsi nebyla ta "zlá", ale aby tvůj drahý pochopil, že ty jsi jeho rodina a ty máš přednost

Jinak je jeho rodina úžasná, jen nechápu tu jejich potřebu mít zrovna toho (mého) svého nejstaršího syna stále nablízku a samozřejmě i mě. Já se vídám s mamkou občas jen jednou za měsíc a máme si toho pak hromadu co říct. U tchánovic na sebe pak koukáme a nemáme o čem mluvit, když se vídáme každý den. To se musí změnit a vzhledem k tomu, že jsme koupili dům, který budeme od března zařizovat, nebude čas na každodenní kávu , pak práce se svatbou, svatba...oni to pochopí, že je lepší jednou za čas, než pořád

taky mám doma takovýho mamánka jelikož jsme se sousedních vesnic tak to nemáme k jeho rodičům tak daleko. Jezdí domů každý den když jede z práce. Bydlíme u mých rodičů ale máme to oddělené, stane se že se nevidíme třeba dva dny nebo i týden a to bydlíme pod jednou střechou, ale on musí s tou svojí maminou kecat každý den. Navíc si teď pořídila facebook tak už si i píšou po večerech když sedíme u telky. Je mi to zatím k smíchu, jeho rodiče jsou úžasní a moc nám pomáhají, ale někdy jich mám plný zuby

@zuza421  Já je mám také moc ráda, ale všeho moc je občas na škodu. Nejsem na tohle zvyklá a nwm zda si zvyknu, vídat tchánovce víckrát do týdne Mluvila jsem o tom s drahým a souhlasí se mnou, že dřív tam jezdil aby neseděl sám doma a oni si na to zvykli. Jenže...teď jsem tu už nějaký ten pátek já, takže už teď je změna a budou další. Oni to pochopí..budou muset, když to drahý nepose*e, tak to bude dobré

pořád Ale to přeháním, tatínek je fajn, s maminkou jsou občas potíže. Navíc bydlíme dohromady. Dříve mi to přišlo fajn, bez problémů, dokonce jsem všude říkala, jak bydlení s rodiči není problém...no a pak se to změnilo. Přítel naštěstí stojí za mnou, já zase chápu, že si to nechce rozházet ani u svých rodíčů...Maminka chce,abychom byli více společenští, když už tam bydlíme, ale já také nevím, co všechno bych jí každý den říkala a navíc je strašně zvědavá ale souhlasím, že je lepší být si vzácnější, já mám rodiče docela daleko a jsou vždycky moc rádi,že mě vidí

štvou a všichni, jak moji, tak přítelovi. Ale nejvíc mě štve moje sestra

Abych řekla pravdu, nikdy bych nebydlela s vlastními rodiči natož s tchánovic Nedělá to dobrotu, je lepší k oběma "našim" chodit/jezdit na návštěvu odjinud A mám ráda jak své, tak drahého rodiče.

Občas jsou v pohodě, ale občas mě hrozně zamrzí, jak se k němu chovají Bydlíme každý zatím u svých rodičů. Někdy ho tolik ztrapňují, že bych je nejradši zabila, je mi to pak strašně líto

nase vztahy boli spociatku velmi komplikovane... presli sme roznymi fazami-najskor som sa im snazila zapacit a aj oni mne, a preto sme sa trochu pretvarovali, ale ako sme sa spoznavali, kazdeho povaha vysla najavo, a mne sa ta ich prestala pacit... bolo tam velmi vela veci kde ublizili aj mne aj Marekovi, asi rok sme sa s nimi nebavili, a teraz sa navstevujeme a je to fajn... asi bolo dobre, ze sme sa poriadne pohadali a vsetko si vykricali... ja som sa tiez zmenila, poviem si, co sa mi paci, co nie a zbytocne sa neoduvam... treba riesit veci rovno, strucne a jasne... u nas vsetko potrebovalo cas a urcity vyvoj, presli sme si uz asi vsetkymi stadiami a dufam, ze sa to ustali tak ako to je teraz... teda bez hadok a radi sa vidime vzdy k nim rada zajdem na cajik a pokecame o starostiach/radostiach... navyse sovkra dobre vari, takze odchadzam napraskana

Ne