Prvé milovanie. Čo mám čakať?

22. feb 20161315
  • U toho mýho "prvního" to bylo asi i tom, že se to z lásky vyvinulo do velkého stereotypu a spíš kamarádského soužití, po dvou letech se mi i chvilku líbil někdo jiný, prostě ta láska byla pryč, takže samozřejmě, že mě to začalo táhnout jinam. Jen nám pak trvaly další dva roky, než jsme se dokázali opustit.... Bylo to takové celé hodně zvláštní.....

    Na druhé straně si zase umím představit, že tam láska bude, ale sex prostě nebude ten pravý... co potom? Spokojit se s polovičatým sexem na celý život nebo si říct, že takhle ne a najít si někoho, koho můžu milovat stejně, ale jako třešnička na dortu tam bude i báječný sex? 😉

  • roko: Tady v tom si myslím, že to je zase i o risku...Můžeš mít skvělého chlapa, a blablabla...a ten sex nebude skvělý, prostě dobrý, ale ne skvělý...tak ho můžeš opustit, že teda budeš hledat jiného (pokud nehledáš současně 😬 ) no a můžeš najít supe (kámoška říká): šuka*e 😬, ale prostě to ostatní bude pokulhávat, nepomůže s nákupem a další a další..nebos e Ti může podařit ulovit chlapa 2v1 a to je to nejlepší, ale nemusí se to povést hned na poprvé, že...řekněme si, že zase tolik chlapů dokonalých není 😃 😃 😃 😃

  • Kdykoli si najdeš chlapa, je to risk 😉 Jde o to, jaká má ta dotyčná nároky a zda si umí představit i přes tyto různé nedostatky, že by s ním dokázala vydržet celý život....

    A jinak, Já mám toho 2v1 😃 Měla jsem štěstí... 😉

  • Sponzor fóra
  • rokosicer - a můžu se zeptat jak dlouho jsi se svým nastávajícím?Jen tak ze zvědavosti... 🙂

    Já si totiž nemyslím,že i např.po dvaceti letech bude ve vztahu láska,jak si jí mnozí představují(že se mi toho druhého podlamují kolena apd.)..láska je pro mě prostě o něčem jiném a ano,mnohým to může připadat jako jen pouhé přátelství....a stereotyp nezáleží jen na tom,jestli láska vyprchá,ale,především by se oba z páru měli snažit vztah rozvíjet a ne jen čekat,až přijde ten stereotyp..chci jen říct,že proti tomu se dá vždycky něco dělat,když oba chtějí....a co vám zbyde až budete staří,když už nebude sex?Že by láska- v tom pravém slova smyslu? 🙂

  • Jako já jsem třeba přesvědčena, že ač mě dokáže zcela něco vytočit a některé věci opravdu nesnáším a jsem hodně naštvaná(povahovy rýs přítele, když je nervozni, ze ma jit do prace, nebo mel neco do skoly nebo cokoli-tak je strasne nasrany, ale nedava to najevo a kdyz se zeptam co je rekne nic, tak se dal neptam a pak nekdy z neho vypadne, ze to bylo proto a proto...toby me urvalo! nesnasim tady tohle, ale za ty roky jsem si zvykla a proste s nim, kdyz ma nejaky "problem, nekomunikuju - ne, ze nekomunikuju, ale proste se vyhybam otazkam atd a pockam az to prejde...) a je mi jasne, ze kdybych hledala dalsiho chlapa 2v1, tak by me stvalo na nem neco taky, treba neco jineho, ale proste stvalo...

    a nejsem tak naivni, ze existuje zcela bajecny chlap, protoze to by byla zenska, ze 😃 😃 😃 😃 😃

  • jackey: Teď jsme spolu 2 roky a čtyři měsíce....

    Já taky nemyslím lásku tak, že se ti podlamují kolena, to se mi už (bohužel) nepodlamují celkem dlouho 😃 ale ve vztahu musí zůstat nějaký ten šmrnc, něco, co ty dva lidi pořád nutí zůstat spolu. Takový ten pocit, že ano, to je ten, který ti vyhovuje, který se k tobě hodí, který je ti oporou, kamarádem, super šuka*em 😃, který tě dokáže podpořit.... prostě souhrn toho všeho, co můžeme nazvat "láskou". Kdežto pokud jsi z někým jen ze zvyku, nikam se vztah nevyvíjí, vyprchá jakýkoli cit k tomu druhému, myslíš na jiný kluky třeba až tak, že se do někoho jiného zamiluješ, pak to už láska není 😉

  • roko: ten SŠ je super slovo, že? 😃 Vidím, že se to ujalo 😃 (musím kámošce říct 😃 )

  • kamirka: jojo 😃 hodně vtipný 😎

  • rokosicer - a nebyla tohle zrovna doba u toho druhého vztahu,kdy jsi se s tím rozhodla skončit?Jak víš,že tenhle je opravdu ten pravý?Co když to ani tak není o tom chlapovi,jako třeba o tobě..myslím jako třeba kdyby jsi toho prvního potkala o nějaký ten rok déle,bylo by to třeba jiné...
    A myslím si,že zamilovat se může i ženská,která miluje svého muže...jde jen o pobláznění,které vyprchá a to může potkat každou,nehledě na to,jak moc je,či není ve vztahu spokojená...

  • Ahojda holky, nedá mi to nenapsat, je to zajímavá diskuse, i když teď už trochu mimo téma. Musím tady částečně souhlasit s více názory, a to i dost rozdílnými. Ale o tom to je. Každá z nás to má trochu jinak, protože jsme prostě každá jiná a zažily jsme si různé věci. Některé si nechávají sex až po svatbě, některé si berou prvního partnera a některé prostě měly partnerů víc. Já patřím do té poslední skupiny. Neumím si představit čekat se sexem po svatbě. Věřící nejsem a milování beru jako součást vztahu. Ze vztahu jsem ale nikdy neodcházela jen proto, abych vyzkoušela něco jinýho. S přítelem spolu žijeme, což taky považuju za důležité si vyzkoušet. Sex je důležitou součástí vztahu, ve které si partneři skutečně pro spokojený život musí rozumět a společné bydlení je taky o něčem jiném než "jen chození". Jsem ráda, že jsem se přesvědčila, že nám to klape ještě před svatbou. Ono se skutečně může stát, že si lidé v těchto věcech úplně nesedí a zjistit to až po svatbě musí být dost průšvih. Ale chápu to, že někdo to má jinak a respektuju to. Jen si myslím, že opravdu nejde říct "tohle se mě nemůže stát". I když má člověk určité hodnoty atd. nemůže vědět, jestli skutečně za x let nebude cítit sexuální nespokojenost nebo se prostě nezamiluje a nedopustí se nevěry nebo ze vztahu neodejde. Nikdo prostě neví, co se může stát a jak se zachová za delší dobu nebo v určité situaci.

    PS: Roko, jsi celkem dost otevřená a když jsem nakoukla do tvého albíčka, takk koukám, že tam máš svatební noviny a v nich dost podrobné informace o vás obou 🙂 tvůj nastávající pracuje ve stejné firmě jako můj 🙂

  • Jako všechno je možný, ale teď to prostě cítím tak nějak jinak... S mým současným přítelem už rok bydlíme jenom spolu ve svým, budujeme si domeček, plánujeme děti, na který se už strašně těším, prostě cítím, že s ním je opravdu chci... Taky mi partner vyhovuje po těch stránkách, jako např. že když mám rozmrzelou náladu, tak to dokáže snést, ještě mě i tak umí rozesmát, když jsem vzteklá, tak si to nebere a dokáže se přes to přenést... prostě mi vyhovuje ve více směrech a možná to taky beru trochu rozumově, když řeknu, že se k sobě hodíme a že by byla blbost to nějak zničit. A taky věřím tomu, že když je o tom člověk vnitřně přesvědčenej, že s tímhle člověkem chce strávit celý život (a oba se musí snažit o to, aby ten vztah neupadl), tak že i dokáže v sobě zablokovat vnější vlivy, tzn. že si nepřipustí, že by se mu mohl začít líbit někdo jiný. Zachytí prvotní náznaky a zničí to ještě v zárodku. Což jsem předtím neuměla a možná ani nechtěla....

  • rokosicer - myslím,že v tomhle se shodneme 🙂 Jen u mě je ten rozdíl,že jsem toho pravého našla prostě už napoprvé 😃 Měla jsem asi štěstí 😃

  • Taky přidávám souhlas. Je prostě důležité, aby se ti dva měli rádi a zároveň si rozuměli a nedostatky, které každý nějaký má, si dokázali vzájemně tolerovat. Někdo má to štěstí, že na takový protějšek narazí napoprvé, někdo musí hledat chvilku dýl a někdo možná nenajde vůbec.

  • No taky pravda, že třeba ve dvaceti někteří nejsou "nedostatky" schopni tolerovat a jdou za jiným...Je to fakt dáno i věkem atd.

  • Myslím,že čím je člověk starší,tím se i mění jeho priority...jako třeba,že holka,které je dvacet nedokáže skousnout,že chlap nedá dolů prkýnko na záchodě,nebo někde nechá válet špinavé oblečení a už 25 leté,tento důvod k rozchodu přijde směšný...ale je to samozřejmě o každém,co je schopný tolerovat a žít s tím a co už je na něho moc..jen si každý musí uvědomit,že on sám také není dokonalý....

  • Sponzor fóra
  • jackey: Neříkej 😃 😃 😃 (s tou dokonalostí 😃 😃 😃 )

  • holky souhlas s miladou, nikdy neříkej nikdy (ta je hlavně na jackey - já zas nesnášim tohle jak si můžeš bejt dneska tak děsně jistá, když netušíš co bude zítra natož za dvacet let 😛)

  • brum: naprostej souhlas!!!nikdy nemůžeš vědět co se stane a to ne třeba za 20 let ale třeba za týden!!!sice se budu vdávat a i když bych ted strašně moc chtěla s mým budoucím manželem zůstat napořád, vím, že to tak být nemusí. a rozhodně si nedělám iluze že se nic nemůže stát!
    když se vdávala kamarádka tak sem se jí ptala jak poznala že je to ten pravej a ona mi odpověděla že to nevíš nikdy, že si jen v ten okamžik myslíš že to je on!!!!a o tom to je.

  • hafhaf nesuhlas s poslednou vetou, ze len v danom okamziku si myslis, ze je to on..... blbost a co po svadbe to uz si to asi nemyslis... 😃
    ja mam priklad svojich rodicov zvladli vela veci a su spolu stastne cez 25 rokov 😉 tak co riesit teraz ci o xxx rokov bude nieco - zbytocna strata casu 😉

  • yvett:já neříkám že si to po svatbě myslet nemusís, jen sem tím tím chtěla říct že se to může ALE I NEMUSÍ změnit!! a navíc to řekla kamarádka, já jen tlumočím její názor - ale i s ním souhlasím!pro mě je důležitý co je ted, ne minulost a ani moc nemyslím na budoucnost.

  • haf chapem, ale chlap sa po svadbe uz moc nemeni a ak si to niekto mysli pred svadbou tak bude dost sklamany my sme spolu zili uz pred svadbou a zmena nenastala myslim v spravani ...zatial ...a ani nepremyslam nad tym ci sa zmeni atd... naco... ved zijeme pritomnostou 😉

  • yvet: já taky neříkám že to musí být jen chlapem, muže se stát cokoli a zblbne ženská a z,mění se, najednou zjistí že chce něco jiného!. to je jedno kdo!!!a my taky spolu žijeme už asi 4 roky, a nemyslím že by po svatbě nějak změnil své chování...ale třeba ti časem začnou vadit věci který ted toleruješ!
    ale přesně tak, žijeme přítomností, tak proč nad tím ted přemýšlet!

  • Souhlasím s haf.

  • Jééé... to je téma.-)
    Moje první milování bylo móóóc krásný. A i když to bude už nějakých 12 let, tak si to moc dobře vybavuju.
    Byl to můj první vážný vztah a než jsme se spolu poprvé milovali, tak jsme spolu 2 roky chodili. Milování přišlo úplně spontálně a bylo mocinky něžný. Byli jsme dva nezkušenci.-)
    Vydrželo nám to necelých 5 let a jelikož jsme byli ještě zajíci, tak s dospíváním jsme zjistili, že každý chceme od života něco jiného. Obrečeli jsme to a rozešli se v dobrém. Byl to hrozně fajn kluk.-)
    Pak jsem to trošku prostřídala. Sex pro mě začal být hodně důležitý a tak to také zatím zůstalo.
    S mým snoubencem to bylo v únoru 5 let co jsme spolu a první milování s ním si také moc dobře vybavuji.
    Bylo hodně vášnívé.-))) A zůstalo do dneška!Moc dlouho jsme nečekali. Prakticky vůbec.-)
    Co bude neřešim,ale snažíme se oba, aby to pro nás zůstalo krásné a důležité. Milování nás moc sbližuje. Myslim si, že blíže k partnerovi už být nemůžu.-)))

  • kamirka: my to myslíme tak, že když s někým chodíš od 15-ti tak ten vztah většinou ke svatbě nedospěje. A do té doby než najdeš toho "pravého" tak chodíš s několika dalšíma.Vím že jsou vyjímky, ale to jsou opravdu jen vyjímky.A boužel mnohdy po několika letech končí rozvodem, právě z toho důvodu, že jeden nebo druhý má pocit že si nic neužil.

  • pralinka:souhlas!!! 😎

  • pralinka27: Já nepsala, že s tímto, co jsi psala, nesouhlasím 😉

  • brum - jestli to vidíš takhle,tak já fakt ne...svatbu beru hodně vážně a asi to bude znít divně,ale pro mě vlastně neexistuje téměř žádný důvod k rozvodu,vždy se to dá vyřešit i jinak...navíc člověk si musí uvědomit,že když přijdou děti,to rozhodování už není jen na něm(ne že by měli rozhodovat děti,ale musí se na ně přece brát ohledy a ne být sobecká,jen proto,že momentálně řeším nějaký problém se rozvést a rozdělit rodinu)
    A já netvrdím,že to vždycky bude dokonalé,s tím ani nepočítám,ale beru si chlapa,který je mi už sedm let oporou,nejlešpím přítelem a ke kterému můžu být upřímná za jakýhkoliv okolností...a neboj,už jsme si prošli spoustu krizí,ale to mě jen utvrzuje v tom,že ty problémy dokážeme společně řešit...
    Každý to asi vidíme jinak,možná tu svatbu beru prostě jen vážněji než ostatní...ale dříve,kdy nebyli rozvody se to taky zvládlo i bez toho,nemyslíte?...jen pro někoho je prostě pohodlnější před problémy utéct a podepsat rozvodové papíry,než to řešit....

  • Jackey, brát svatbu vážně je určitě důležitý předpoklad pro spokojené manželství. Dnešní množství rozvodů je určitě hrozný a o něčem to vypovídá. Ale to, že člověk připouští, že neví, co se může stát do budoucna nevypovídá o tom, že by nebral manželství vážně. Prostě se může stát, že manželství dospěje do bodu, kdy se v něm jeden nebo oba trápí a pak je nesmysl v něm pokračovat. A to ani kvůli dětem. Ty se pak totiž trápí taky a rozvod je pro ně vysvobozením, pokus už jsiu ty vztahy hodně vyhrocené. Pokud máš chlapa, se kterým jsi šťastná už sedm let a jsi přesvědčená, že to tak bude i dál, tak máš prostě velký štěstí (Přesto si myslím, že 100% jistý si nemůže být člověk nikdy. To by se nerozváděli lidi, kterým to třeba i 20 let klapalo), ale každý holt takový štěstí nemá a manželství se mu rozpadne, i přesto, že ho bere vážně a udělá maximum pro jeho záchranu.

  • Navíc, většina lidí (aspoň doufám) se nerozvádí kvůli tomu, že momentálně řeší nějaký problém (jak píšeš), ale proto, že řeší problémy dlouhodobé a závažné.

    A jak píšeš, dřív rozvody nebyly, ale taky kolik lidí se pak celý život trápilo. V těch dobách lidi ani většinou nemohli rozhodovat ani o tom, koho si vezmou, což by se ti asi taky nelíbilo 😉

Pridaj príspevok

    Nenašli ste čo ste hľadali?

    hľadať len v názvoch tém