Láska od strednej školy. Veríte že to víde?

3. aug 2009630
  • ahoj olusenko, jak je? a co takhle školu na dálkovym, kam jezdíš v sobotu - přesně takovou mám já, už Bc.hotovou což je mi v Aši na nic, ale to je jinej příběh 😃

  • Brumdinka: píšu do IP

  • my to mame vlastne taky tak. Neprijde mi to zas az tak netradicni. Me tehdy bylo 16 a ted jsme spolu 8 let, 2 roky manzele. Je fakt, ze hodne lidi se pak znovu zamiluje na VS, popr. po stredni, kdyz uz pracuje. Clovek sam, i jeho zivot se v ty dobe podstatne zmeni, a to spousta mladych lasek neprezije. Jsme v tom v mem okoli vyjimky, to je pravda. Znam jeste jeden podobny par, ale tomu to zrovna ted moc neklape 😐

  • Sponzor fóra
  • No ono se to občas vyvine různě. 😃
    Moji spolužáci ze střední spolu chodili už na gymplu, krátce po maturitě se vzali, měli spolu dceru, pak to neklapalo, rozvedli se. Spolužačka se vdala podruhé, skoro i potřetí, spolužák - si nejsem jistá - ale mám pocit, že má dítě z dalšího vztahu. No a na poslední sraz gymplu přišli spolu... 😃 Prý spolu zase tajně randí, aby z toho jejich skoro dospělá dcera neměla šok. 😃

  • ja si myslim, ze to zalezi od ludi a od konkretnej situacie. poznam zopar párov, ktorým to vydrzalo uz od strednej, a su spolu uz niekolko rokov stastne zobratí, ale poznam aj také páry, ktorým to nevyslo.
    ja som svojho už skoromanzela(svadba je za týzden) stretla uz na zakladnej a prezili sme taku detsku lasku, ale rozisli sme sa. potom sme sa dlho dlho nevideli(ale ja som o nom vzdy snivala, myslela na neho, ...a pod).ked som chodila na strednu opat sme spolu chvilu chodili, ale tiez sme sa rozisli a ja som si po case nasla priatela, a pamatam si raz sa ma opytal, ci existuje chalan ku ktoremu by som sa dokazala vratit - a ja som povedala meno svojej detskej lasky, co cert nechcel s tym priatelom som sa po 3rokoch rozisla a uplnou nahodou som sa po nejakej dobe opat stretla s mojou detskou laskou a uz to je 2 a pol roka co sme spolu a za tyzden mame svadbu. 🙂
    proste sme prezili kus zivota a zistili, ze tak ci tak patrime k sebe a chceme byt spolu.....a odvtedy sme dennodenne spolu uz 2a pol roka, robili sme spolu, byvame spolu, chodili sme z roboty na sluzobne cesty spolu a nelezeme si na nervy(co sice vela ludi nechape)....preto si myslim, ze je to o tom ako si dvaja ludia rozumeju.

  • ano presne, napisem to tak vseobecne, ze kazdy ma na to svoj nazor- samozrejme.
    Ale postupne z vasich prispevkov usudzujem , ze byt spolu od strednej je normalna vec....Ja si to tiez myslim, ale niektori ludia .... 😐 ach .....Neriesim. Ako som pisala na zaciatku - a to ty si myslis, ze s nim budes az do svadby ? ....atd atd . Samozrejme, je to diskutabilne. Ak mame byt spolu, budeme spolu. Ak chceme byt spolu, budeme spolu. Ale ak si niesme sudeni, samozrejme ze ..... 😒

    ISLO MI LEN O VAS NAZOR, CO SI MYSLITE NA TU TEMU, SKONCIT SKOLU, A ZACAT ZIT SPOLU SO SVOJOU LASKOU .... Podla mna, uplne normalna vec 🙂 😉 😉

  • suzan: Já jsem s manželem v podstatě taky od střední. Když jsme spolu začali chodit bylo mi 19 a byla jsem na začátku maturitního ročníku na gymplu. Jemu bylo 24 a byl na VŠ. Po 5 letech jsme se vzali, to jsem byla po 4.ročníku VŠ, on už pracoval. Je pravda, že je jen velmi málo lidí(ze třídy), kterým vztah z té doby vydržel dodnes. Ale jsou.
    Ohledně toho bydlení. My jsme spolu začali bydlet až v den svatby (teda po svatebním ránu), do té doby jsme spolu chodili (schůzky, vídali jsme se ve škole, trávili jsme spolu většinu víkendů a dovolené a různé akce). Přišlo mi to úplně normální, i když je pravda, že jsem měla jedno období, kdy jsem to, že ode mně v neděli odcházel domů, nesla hodně těžce. Byla to taková zvláštní vztahová fáze, kdy jsem byla fakt na zabití. Ale tady záleží na hodně věcech. Když je člověk starší a pracuje (každý někde jinde, my chodili na stejnou školu) a má ty možnosti, tak spíš s tím druhým už bydlí, je to pohodlnější, ekonomičtější a neztrácí se čas. Ale většina lásek ze střední začíná zamilováním, pokračuje chozením a po škole se pak většinou uvidí. Někdy spolu ti dva chodí i na vejšce a ten pravý společný život jim azčne až potom. A někdy když už dál po matuře nejsou, tak začnou pracovat, sestěhují se a třeba se pak vezmou. A konec pohádky...nebo začátek 🙂

  • Anděl: Přišlo mi to úplně normální, i když je pravda, že jsem měla jedno období, kdy jsem to, že ode mně v neděli odcházel domů, nesla hodně těžce.

    Ehm, jako bych to psala já 😃

    Ale svatba za měsíc, byteček nádherně zařízenej a hlavně celej náš (i když malinkej). Takže už je to skoro pryč. Měla jsem stavy, že jsem obě naše katolický rodinky chtěla poslat na Sibiř a šíleně nenáviděla celou ŘKC, že mi do bydlení s přítelem před svatbou kecá 😃

    Naštěstí už to bude pryč a snad to ustojíme 🙂 Naprosto upřímně musím říct, že v tomhle nařízení, kromě jednoho nebo dvou pochybnejch pozitiv, nevidím nic dobrýho 😐

  • all: Já myslím, že většina podobných "nařízení" je dobrá, jen třeba my to nevidíme, nebo se nám to v dnešním světě moc nehodí. Já jsem teda ještě nepřišla na jediné negativum, že jsme spolu před svatbou nebydleli.
    To období nebylo moc dlouhé a bylo zapříčiněno spoustou věcí, najednou jsem si připadala na něm hrozně závislá, chtěla jsem být s ním co možná nejdýl, myslím, že to byla doba, kdy se zamilovanost měnila v lásku, po tom přerodu už to bylo v pohodě.

  • Moje dobrá kamarádka měla super vztah 6 let a po sestěhování se po svatbě následovla bleskový rozvod 😬 Prostě bydlení je zkouška, zátěž a myslím, že je dobré si to zkusit. Natolik realistka zase jsem 😉

    Pozitiva nebydlení před svatbou hledám, ale nenacházím...

    Nebojím se toho, někde jsem to i v nějaké diskuzi psala a byla dokonce s někým ve sporu - že jako v pohodě, že bydlení před svatbou není to nejdůležitější, což si myslím furt, ale jinak mi ten striktní zákaz pobytu před jednou střechou přes noc, dokud nemáme snubní prstýnky, přijde jako dost vygumovaná šikana nějakejch gum 😎

    Vzít si někoho, s kým jsem v životě nikde nebyla ani na dovči mi přijde fakt riziko. Člověka poznáš až v běžným životě, v tom souhlasím se zbytkem holek. Na sladkým randeti nee 😃

  • Omlouvám se za chyby: Myslela jsem: striktní zákaz pobytu pod jednou střechou přes noc

  • all: No tak já ani nedokážu spočítat, kolik nocí jsme strávili spolu, za ty roky strašně moc. A každý rok dovolenou. Je fakt, že ty společné noci byly buď u nás nebo u nich, ale to mi nevadilo. Zvlášť, když u nás jsme bývali sami. Před svatbou jsme spolu nejdelší dobu strávili asi 3 týdny v kuse. A fakt mi to jako riziko nepřišlo. Dodneška nevím, co bychom společným bydlením před svatbou získali. Nějak na to nemůžu přijít, prostě mi to nechybí. Myslím si, že člověka ponáš, když opravdu chceš, běžný život neběžný život. Jako co je běžný život? Že máme společnou postel do které se po škole nebo práci vracíme? Běžný život je podle mě takový, kdy je člověk součástí života toho druhého, kdy spolu prožívají běžné a zvláštní věci, mluví spolu, poznávají se. Jasně že rychleji a asi důkladněji to jde, když spolu bydlí, ale nutné to podle mě není. Nevím, co lze o tom druhém zjistit tímto způsobem navíc (jestli vynáší bez řečí koš a umí se trefit ponožkama do pračky?)
    Ale ono jde asi i o to, že nám nikdy nikdo nelinkoval, jak má náš vztah vypadat a jestli spolu máme bydlet nebo ne a tak podobně. Tady se na to nehraje.

  • súhlasím s allegriou: je dobré s niekym stráviť viac času, nikdy neolutujem,že sme spolu bývali 3,5 roka pred svadbou. nehovoím,že je to nutné - spoluž žiť pred svadbou,ale rozhodne je to dobrý krok,máš istotu,že vieš čo ťa čaká aj po svadbe. Na randení človeka nepoznáš,rozhodne som za bývanie pred svadbou!!!
    andelka - získaš tým,že o človeku vieš každý detail a poznáš jeho správanie v každej situácii,to je na nezaplatenie. keby po svadbe zistím,že môj drahý je neuveriteľný bordelár,alebo má nejakú "inú deformáciu" 🙂 tak som sklamaná a naštvaná,takto si to všetko vyjasníte vopred.

  • gabi: No jo, ale detailně člověka nepoznáš nikdy a ani všechny situace do svatby nepřijdou, takže pořád nějak tu nutnost nevidím. Jasně že je fajn bydlet s tím koho miluju, ale když ne, tak se podle mě nic moc nestane. Já jsem věděla dost dopředu, že je bordelář, jako já. Stačilo se podívat na jeho pokoj u rodičů. 😬 Ale dohodli jsme se a pravidelně děláme úklid, protože to za nás nikdo neudělá a je to potřeba. Prostě za ty dva roky co jsme manželé, k žádnému překvapení nedošlo, takže pořád výrazná negativa nevidím 😬

  • Já jsem s manželem bydlela před svatbiou dva roky a musím říct, ze svého pohledu, že je to jiné. Něco jiného je, i když jsme od sebe bydleli kousíček, jít pak každý domů a o všechno se Vám starají rodiče. Pak najednou bydlíte spolu, ale nejde jen o tu společnou postel a to že si vedle Vás ráno čistí zuby, ale že si sami rozhodujete, co budete dělat, kam se pojede, co se koupí, uvaří, sami si prostě hospodaříte. Já ho už předem poznala hodně a nic se po společném bydlení nezměnilo, ale jsem stejně ráda, že jsem to zažila před svatbou.
    A teď si představte, nevím, kde na to přišli, četla jsem včera na seznamu, že páry, které spolu žili před svatbou se častěji rozvádí, než párky, které spolu před svatbou vůbec nežili. Není to zvláštní? 🙂

  • Sponzor fóra
  • olusenka: Taky jsem to četla, ale jak na to přišli to nevím. 🤔
    Jo, to samostatný hospodaření je největší změna (u nás jsou největší problémy domluvit se, co kdo nakoupí, někdy se nám sejde doma příliš mnoho pečiva 😃 ), akorát mně tohle společný hospodaření patří pocitově spíš do manželství než do chození, ale to je jen můj konzervativní problém. 😬
    My jsme měli možnost sestěhovat se už pár měsíců před svatbou a stejně jsme to neudělali, říkali jsme si, že když už tak už a jsem ráda. Stejně bych si ho vzala, tak o co by šlo?

  • Byl v tom článku vůbec nějakej solidní důvod, proč by tomu tak mělo být? Oboje má svoje negativa i pozitiva, lidi i vztahy jsou různí, ale proč by jedno z toho mělo být v tomhle ohledu lepší to teda nevím. 🤔

  • olusenko, to teda je zvláštní 🙂 Kolem sebe vidím spíš pravé opaky... A nemyslím tím jen manželství. Třeba můj manžel se svou bývalkou měli dva roky fajn vztah, vídali se jen o víkendech, prázdninách atd. (ona bydlela na druhém konci republiky). Pak oba nastoupili na VŠ do sousedních měst a sestěhovali se do jednoho bytu. Začali spolu bydlet tedy někdy na přelomu září a října a v únoru následujícího roku se definitivně rozešli, protože žít spolu prostě nedokázali. Pak zhruba po dvou měsících se dal manžel dohromady se mnou a ne že bych se k němu přistěhovala, prostě jsem chodila na čím dál častější návštěvy přes noc, až jsem v říjnu téhož roku zjistila, že už u něj mám všechny věci do školy, takže tam asi bydlím 🙂 A nepovraždili jsme se dodnes a došli až k svatbě 🙂 (jsou to necelé 3 roky, toho společného bydlení).

  • ahoj, uz se tu rozjelo hodne diskuzi na tema spolecneho bydleni a mne neni jasna jedna vec respektive nepochopim, proc by spolu dva lide, kteri se maji radi, nemeli chtit bydlet hned od zacatku...v pripade, ze tomu brani okolnosti ..treba studium, prace v jinem regionu apod. tak to chapu, ale pokud jsou k tomu podminky, tak mi nejde na rozum, proc se tomu branit....kdyz jsem poznala m, tak jsem byla radove do dvou mesicu u nej komplet nastehovana(ve 22 letech) a pred svatbou jsme spolu bydleli osm let, proste jsem chtela byt s nim porad a navic jsem byla rada, ze se muzu osamostatnit...takze mi nejde na rozum, proc by nekdo chtel bydlet s rodici, kdyz muze bydlet se svym partnerem 🤔

  • jancee: No, já bych řekla že na to ten jejich vztah nebyl ještě zralej a že to provedli třeba moc rychle. Kdežto ty jsi byla jednak "ta pravá", jednak už měl zkušenost z předchozího vztahu a taky jste na to šli pomalu a postupně. 😉
    Není všechno jen černý nebo bílý. Právě proto by mě zajímalo jak na to v tom článku přišli.

  • na lasku "od strednej" verim, mam v okoli 2 take pary, uz su aj zobrati. neviem, ci v tom zohralo rolu aj to, ze nesli na VS, predsa len - vyska, zivot na internate, novi ludia okolo, ktori su s tebou niekolkonasobne viac hodin ako je partner cez vikend- urobia svoje. ale ak je partnerstvo silne a obaja na vztahu pracuju, moze to vyjst, preco nie?
    myslim, ze toto je ozajstna "skuska" vztahu, nie spolocne byvanie, ako vela ludi zvykne tvrdit.

    s tym byvanim uplne suhlasim s catf, tiez nerozumiem tomu, preco nebyvat s milovanou osobou, ak su na to podmienky - financne, rodinne, a ine. myslim, ze ludia, co sa lubia, prirodzene tuzia po tom, zaspavat a zobudzat sa pri svojom partnerovi, nie je nic krajsie, no nie? a nie az po svadbe. preco sa o to ochudobnovat.

    na druhej strane si myslim, ze by sa spolocne byvanie nemalo uponahlat. ona ta randiaca faza ma nieco do seba 😉
    vztah by sa mal postupne rozvijat, preskakovanie veci nemusi robit dobrotu.

    kazdopade, do spolocneho byvania by mali ist ludia po dokladnom uvazeni, nie len z nejakeho trucu, ze chcem konecne vypadnut od matky, co na mna furt vrieska alebo preto, ze je to take supeeer, pochvalim sa pred kamoskami.

  • podľa mňa to nemá nič spoločné s tým, či sa poznáte od základnej, strednej alebo od svojej štyridsiatky... proste keď si dvaja ľudia sadnú, tak je to jasné 🙂

  • andelka: no, podle toho, jak jsem později tu dotyčnou sama poznala (a nejen já, tvrdily to i nezaujaté osoby), tak to asi nebylo tím, že by to provedli moc rychle nebo na to nebyl jejich vztah zralý. Prostě opravdu pro sebe nebyli navzájem ti praví a s ní vydrží málokdo... (jako dlouhodobě) Muselo být pořád po jejím... 😐 😴
    Každopádně já jsem ráda, že to tak dopadlo, jinak bych dnes asi nebyla šťastně vdaná 🙂
    Ale máš pravdu, nic není jen černé nebo bílé 😉

  • jancee: anebo tak. 😉 dobře že si to uvědomili zavčasu, že se k sobě nehodí. A že jste teď spolu vy dva. 😉 Teda teď a nafurt. 🙂

  • mala odbocka k tej statistike, co pisala olusenka, ono je to tym, ze pary, ktore su konzervativne (resp. nabozensky zalozene) a neziju spolu pred svadbou su vacsinou aj kozervativne v tej oblasti, ze rozvod pre nich neprichaza do uvahy. A opacne, pary, ktore ziju spolu pred svadbou a nepovazuju to za "hriech" nebudu za hriech povazovat ani rozvod... nic ine by som za tym nehladala...

    inak k teme - poznam aj take aj take pary, kazdemu, co jeho je, mne to osobne vyhovuje tak, ako to bolo u nas, zoznamenie v zrelom 😃 veku s tym, ze kazdy ma nejaku tu historiu za sebou...

  • Pripajam svoj "osud"..s mojim manzelikom sme sa spoznali, ked som mala asi 15, on 18..ale uz davno predtym bol takpovediac moja platonicka laska, ohromne sa mi vzdy pacil.. 😃 No a jedneho junoveho dna na jednej diskoteke sme sa dali dokopy..uprimne, myslela som si, na zaciatku, ze spolu budeme "chodit" maximalne tak tri mesiace..ale ejha..presiel polrok, rok, dva, spolu sme si presli jeho vysokou skolou, mojim gymplom, mojou vyskou..a ani nevieme ako a toto leto sme nacali uz desiaty rok nasej lasky.. 🙂 A manzelia sme 9 mesiacov.. 😵

    A inak, tiez som obcas pocuvala reci inych, ci som sa nahodou nezblaznila, byt tak dlho s jednym..ale toto vzdy islo tak nejak mimo mna..nasla som cloveka, s ktorym to zacalo len ako pubertacke ocarenie, ale postupne to prerastolo do "naozajstneho" citu a lasky..spolu sme si vselico preskakali, prezili a napriek vsetkemu sme sa rozhodli byt spolu..A "skusat" len preto, aby si clovek nakoniec povedal, ze nikdy toho pana dokonaleho aj tak nenajde, to sa mi nikdy nechcelo..bola som stastna, som stastna aj teraz a snad to tak bude aj nadalej..viacej neriesim.. 🙂

  • Tož já už jsem se na toto téma jednou kdesi vyjadřovala a to spíše ve smyslu, že spol. bydlení před svatbou není záruka ničeho, ale na druhou stranu v tom vidím veliká pozitiva.

    Jediná rizika spol. bydlení, kt. jsem ochotna tak nějak napůl uznat a kt. mi zdůrazňovali rodiče jsou:

    Ohrožení VŠ (např. pokud se sestěhují dva mlaďoši bez peněz v prváku).

    Strach z těhotenství (opět: sex v mladým věku na VŠ, přičemž žádná antikoncepce není na 100% a na potrat bych nešla - ale to je trochu jinej level - je to spíš o sexu v době, kdy nejsou podmínky pro případné těhu)

    A třetí a nejvíce pofidérní, čistě vesnický a specificky jihomoravský 😃 - pro určitou skupinu slušných chlapců bych tím v případě rozchodu naprosto přestala existovat. Prostě ojetá a použitá a to už my nechcem.

    Toť jen můj postřeh.
    Nám spol. bydlení před nevyšlo kvůli studiu, penězům a čekání na byteček. Korespondovalo to navíc s tím, že rodiče by z toho nebyli nadšení. Takže to byly 2 mouchy jednou ranou 😃

    Za 4 roky vážného vztahu a 8 let přátelství jsem ho snad dobře poznala a s případnými překvápky se budem muset vyrovnat 🙂 Manželství je vždycky risk...

    Jinak ale stále nechápu, proč by to mělo být zakázáno a tabuizováno a to říkám jako katolicky vychovaná a křesťansky smýšlející cérka 😃

  • cawte 🙂
    my sme sa dali dokopy ako druhaci na strednej, 17 rocni (kazdy studoval inde). on bol take zname cislo, cize som tomu tiez spociatku neverila... skor to bolo o takej fyzickej pritazlivosti, sak ako kazda pubertacka 😃 po roku som dost vazne ochorela co nas este viac posilnilo, bez tej choroby by sme sa vlastne urcite rozisli...
    po skonceni strednej a 3 mesacnych pomaturitnych prazdninach sme sa nejak necakane a dost nahle prestahovali daleko z domu. sami dvaja v cudzom meste, nove zamestnanie, starostlivost o domacnost, financie, moja skola externe... teda poviem prve 3 mesiace to bolo dost nahnute, dost sme sa hadali, chybali nam kamosi a rodina... mali sme zo seba ponorku 😬 nejak prirodzene sa to vsak unormalnilo, mame macku, byvame spolu 2 roky a obaja hovorime ze sa tu citime ako doma. neda sa to porovnat s tym, ked sme sa len stretavali na rande 😉 buduci rok (na sieste vyrocie) sa budeme brat ak do toho nic nepride, to budeme mat obaja 23 😵 takze ano, verim v taku lasku... aj ked neviem ci budeme spolu o 10 rokov, teraz to tak chceme a citime... je to o ludoch, napr. moje kamosky s svojimi uz super laskami uz niesu 😦

  • Takze ja verim na lasku zo strednej tiez. 😃
    S mojim Drahym sme z jednej triedy a dokonca sme spolu aj treti aj stvrty rocnik spolu sedeli v jednej lavici... 🙂
    Az potom nam to vsetko doslo....

  • Ahojte, tak ja som dokaz, ze to funguje-s mojim uz manzelom som zacala chodit v lete medzi 2-3 rocnikom na strednej, mala som sladkych 16, on mal 19. Chodili sme spolu kym som bola na strednej, potom sme isli spolu na VS, ktoru sme obaja uspesne skoncili a ked aj bolo vela pokusov nas rozdelit, nikomu sa to nepodarilo, po VS sme sa zamestnali, kupili si byt, nastahovali sa...teraz mam 26, manzel ma 30, o mesiac to bude 10 rokov co sme spolu a rok a 4 mesiace sme uz manzelmi. 🙂
    Takze ked stretnete toho praveho, naozaj to funguje. My sme nielen manzelia, ale aj velmi dobri kamarati, nehovorim, ze to obcas nezahrmi, ale lubime sa a to je najdolezitejsie.Na rok planujeme nejakeho potomka a mame sa naozaj velmi fajn. Som velmi rada, ze ho mam a nelutujem ani minutu, co som s nim. A viem, ze ani on nie, pretoze ked Vam n iekto aj po tolkych rokoch povie-ked rano odchadzam do prace "davaj si pozor, milujem Ta", je to to najkrajsie, co mozete na uvod dna pocut 😉

Pridaj príspevok

    Nenašli ste čo ste hľadali?

    hľadať len v názvoch tém