Spoločné či oddelené financie po svadbe? Čo myslíte?

ak nieco chces, napís mi do IP a nekaz vsade tému, kde som ja!!

terina25 si zaujatá alebo čo? trochu mimo témy si odskočila...

my máme každý svoj účet zo slobodných období...nevidím dôvod rušiť niektorý z nich...ale gazdujeme spoločne z oboch

ahojte takze aj my mame zatial oddelene ucty, ale kedze po svadbe chceme odist do Ciech tak si tam asi otvorime len jeden a uvidime ci to bude fungovat...mozno sa potom zasa vratime k oddelenym

Ahojte, tak ja mam podobny nazor ako ahmon11. Zijem s priatelom uz skoro 3 roky a kazdy z nas ma svoj ucet. Co neznamena, ze ideme s vydavkami na polovicu alebo co. Proste mame svoje ucty kde nam chodi vyplata a priatel plati poplatky bytov zo svojho uctu a ja za viacej co sa tyka nakupov, pretoze tie robim vacsinou ja. Ked sa tyka kupit nieco do bytu, tak to plati momentalne ten kto ma kartu, ale nepozerame ci to bude moje alebo jeho. Tiez sa snazime usetrit ale tiez nie tak, ze kazdy da rovnaku ciastku. Kazdy setri kolko moze a je jedno co z akeho uctu platime, pretoze v podstate vsetko je a bude spolocne.

PS: ahmon11 ak nechces tu, napis mi do IP, kde zijes, dik.

ahoj nevěsty tak my máme jeden účet dohromady a peníze společně,naco platit poplatky na dvouch účtech ale to je věc každýho

Ahoj many, ono v zahranici je to s uctami trochu inak, napr. ja som robila v jednom podniku a musela som si otvorit ucet v ich banke. Ale tu napr. naplatim nijake poplatky.

to>monikasud
nespravedlivé vůči komu? Vůči manželovi?
 To je přesně to, co mě zaráží na některých příspěvcích - protože manžel vydělává 10x víc, má si žít 10x lépe, poté, co oba odvedou do společné kasy stejnou částku na domácnost?? To je tedy přesně to, co já sama považuju za nespravedlnost. Protože v manželství považuju všechno za společné, proto, jak už jsem psala výš, nechápu oddělování "toho, co vydělal manžel, pro manžela" a toho, co jsem vydělala já, pro mě". Vydělali jsme nějaké peníze přece my, manželé, rodinná jednotka nebo jak to říct.
Těžko nastane stav, kdy oba budou mít stejný příjem a tedy tento problém odpadne. My máme příjmy téměř stejné, já ale ten vyšší - o 2000 - 3000. Kdybychom ale platili náklady na domácnost napůl, žila bych si o těch několik tisíc měsíčně lépe. To mi ale přijde fakt nenormální. To pro vás manželství znamená tak málo sdílení se? Slibovali jsme, že budeme sdílet "chudobu i bohatství" - ale takovýmhle způsobem by byl onen slib postavený na hlavu, jakmile bychom se v manželství rozdělili na "chudého" a bohatého".

ahojte kocky, tak akurat sme mali vcera hlboko do noci debatu s mojim "cerstvym" drahym o peniazkoch tak som taka rada ze som toto forum nasla. My to zatial riesime tak ako napisala Lara - kazdy ma svoj osobny ucet a k tomu naviac mame jeden spolocny, z coho sa platia vsetky vydavky na domacnost, hypoteka atd. On je zatazeny na super-kvalitny satnik a boty, ja zasa rada rozmaznavam svoju rodinu ked k nim chodime na navstevy, to by bol ohen na streche kazdu chvilu keby sme to platili zo spolocneho uctu...

...zatial to funguje, lebo zarabame asi tak rovnako ale teda ked pride materska a pod, ze budeme musiet mat len spolocny ucet, tak veru neviem, neviem, uz teraz sa toho bojim ;(

Ahojky, taky souhlasím s tím, že když má jeden víc peněz, tak by si teda neměl žít líp a mělo by to být společné.
U nás ale i tak máme účty dva a platíme jak kdo má peníze a neřeší se to, ale protože můj miláček moc rád a hodně utrácí, tak nechci, aby měl přístup na všechny naše peníze a já šetřim na dovču a poplatky, což on pak moooc rád ocení!!!

Ahojky, my máme každý svůj účet. Já každý měsíc "odvedu" do domácí kasičky dohodnutou částku. Podle toho jestli jsem zrovna mám práci nebo jsem na úřadě jako teď . Z té částky se zaplatí nájem. Přítel dává do kasičky peníze průběžně. Vůbec netuším kolik tam za měsíc dá. Bereme z ní peníze na nákup. Já si ze zbytku svých kupuji všechno co potřebuji, kosmetika, oblečení a pod. On zase ze svého. Stejně jako já nevím, kolik má na svém účtu, on neví kolik tam mam já. Sice mi pořád zdůrazňuje že kasička je pro oba, ale mě se nechce šahat na jeho těžce vydělané paníze. Nějak se ten systém vyvinul sám a osvědčil se

kamila, ja s tebou uplne suhlasim. Ja si neviem tiez predstavit mat oddelene ucty. Hlavne ked 80% nasho prijmu ide na ucty a hypoteku, a kedze manzel zaraba ovela viac, bolo by dost nefer ist 50-50. to ja by som musela dat celu vyplatu na platenie uctov a on by si uzival. Tak to urcite .... a setrit sa da, aj ked mate spolocny ucet. ja kazdy tyzden posielam nejaku sumu na ucet, z ktoreho sa nevybera..

mmmateska, ja som mala rovnaky problem v minulosti ako ty, manzel minal a ja som ako blba setrila a setrila, nic nekupovala a on vzdy chodil domov s nejakou novou "hrackou". Takze teraz viem, na co mina a tym padom to mozem s nim "prediskutovat".

my mame kazdej svoje ucty a urcite nemame model 50 na 50 ja vydelavam min nez polovice ne nijak dramaticky cca o 30% kazdej si platime co potrebujeme a spolecny bezny veci to se vzdycky nejak dohodnem hypo nemame . absolutne nam to takhle vyhovuje a asi to ani nebudeme menit

Asi je to hodně o dohodě .... a taky o splácení.
Každému holt vyhovuje něco jiného a asi si to chce vyzkoušet, pokud někdo neví ...

Souhlasím plně s kamila02 - patřím mezi zastánce společného účtu - už od samého začátku, co jsme spolu začali žít, přichází obě výplaty na jeden společný účet, oba k němu máme platební kartu. Poplatím veškeré poplatky, každý pátek vyberu 3000,-, manžel z toho dostane 1000 pro svou potřebu, já mám dva (což zahrnuje i peníze na jídlo) a náramně nám to vyhovuje. Nedovedu si představit, že by jsme každý měli svůj účet - já prostě zastávám ten názor, že jsme manželé - jsme jedna rodina a vše je společné. Já nebudu dělit na moje a tvoje. Ale samozřejmě každému vyhovuje něco jiného - mě to jen přijde nepochopitelné

Raadulko u nas se taky nedeli na moje a tvoje ty penize sou nase stejne jak u vas akorat lezej na dvou uctech a kazdej si disponujeme s tema "svejma" pro me je zase nepochopitelny ze bych polovici davala nejakou urcitou castku na utratu nebo on mne by mi urcite dosly driv a pak bych musela prosit o dalsi to by se mi nelibilo ale plne respektuju ze vam spolecnej model vyhovuje

mame to podobne ako muchomirka... s tym rozdielom, ze mame uver a teda aj jeden spolocny ucet, kam posielame peniazky na splatku uveru a bytu... inak si kazdy z nas disponuje tym svojim a ked nam chyba, tak si navzajom dame, kolko potrebujeme...

jeden spoločný účet nie je vhodný len v prípade, ak sa naruší dôvera:

ak je jeden z partnerov rozhadzovačný - najma pri odlišnej výške príjmu,a korunky prestávajú vychádzať...
(Ty len zarábaj,ja budem míňať-možno aj na zbytočnosti:u chlapov elektronika,technické hračky,... u žien: každý druhý deň nové šaty, doplnky,topánky...)

poznáme prípady, keď sa preháňa-na jednej i druhej strane...

...vždy "potešia"...

taktiež nie je to vhodné, ak je ktorýkoľvek z partnerov sebec a nič sa mu napríklad nepáči...
(vyžadovanie prílišného pohodlia, prílišná maškrtnosť, preháňanie: chcem všetko a hneď!)
potom mnohokrát príde (u ženy i muža) citové/ekonomické/praktické vydieranie typu:

*správne odpovede ideálneho manžela/manželky sú zasadené do rámca podpriemerných príjmov, ktoré sotva stačia na nájom a stravu...

hneváš sa? Miláčik, vieš, ako Ťa ľúbim?
(Správna odpoveď: Nie, keby si bol/a minul/a trojnásobok viac, nebolo by šťastnejšieho človeka na svete)

zlatko ľúbiš ma? Vieš, tie topánočky z aligátora za 30000...
(Správna odpoveď: A tie za 45000 vysádzané diamantami sa Ti nepáčia?)


ak ma miluješ, tak...
(Správna odpoveď: Jasné, že Ťa milujem, a urobím pre Teba čokoľvek Ti na očiach uvidím, nech to stojí, čo to stojí.) Čo na tom, že na to príjem nestačí?

snívalo sa mi, že v tom zlatníctve... ...vieš, ako by sa to na mojej rúčke/mojom hrdle/v mojich uškách vynímalo...
(Správna odpoveď: Poď, zlato, ideme naplniť Tvoj sen)

...som tu len ako kasa...
(Správna odpoveď: Určite doceníš, Mucko, čo pre Teba robím... Periem, žehlím, varím, starám sa o deti, vediem domácnosť, robím poriadok, milujem sa s Tebou,atd, atd, zaslúžim si nejakú malú pozornosť... )

...musím si kúpiť Audi A 8, lebo po ňom túžim...
(Správna odpoveď: Áno zlato, pôjdem s Tebou vybrať tú najkrajšiu farbu-najlepšie metalízu)

...praktické vydieranie: odopretie milovania...
(ak nebude to a to, nebude ani...)
skrátka, treba vedieť, pokiaľ možno natiahnuť strunu, aby nepraskla (a s nimi aj nervy)...

skrátka, nie partneri - bez vypočítavania, ale: obchodníci, ktorí ustrnuli v puberte:
(ja Ti požičiam cd-čko, Ty mi požičiaš cd-čko, atd, atd...)
a v manželstve sa to prenáša:
žena, ja Ti dám peniaze, a ty mi navaríš, operieš, dáš mi sex.... - jednoducho - predplatím si služby, kúpim si Ťa, zaplatím...

niekedy to jeden z dvojice preženie, a druhý sa potom zbytočne trápi...
mnohokrát z naplnenia vlastných sebeckých ambícii - či už muž, alebo žena,

hádať sa o to, kto je horší nemá zmysel-popisujem len prípady (aj keď so slovnou hyperbolou) ktoré sa skutočne každý deň dejú...

a kde sa podela láska? neviem...

ja našťastie (musím si poklopkať) mám žienku šetrnú, normálnu a triezvu...
a viem, že vyššie spomenuté príklady sú z iných - reálnych rodín... BOHUZIAL...
určite budeme mať spoločný účet, dovtedy, kým nenastane nejaký prúser (či už z mojej, alebo jej strany), ktorý by narušil dôveru...
...to by museli prísť oveľa prísnejšie pravidlá...

je na kazdom, AKE PRAVIDLA si vytvori... len aby fungovali...

chce to otvorenosť, UPLNU doveru, a veľa, veľa, veľa lásky....
...lenže keď jej žiaľ po istom čase niet...
...ked sa do popredia dostavaju sebecke ambicie...
...taky vztah nemoze mat dlhé trvanie...

zelam Vam triezve a pokojne srdce

to si písal sám od seba?

môj manžel keď si niečo kúpim vždy povie že som si mala kúpiť aj to druhé, tretie ... fakt viete ako ma to hnevá keď mi povie aby som si kúpila všetko čo si vyskúšam - niekedy až tak - že nekúpim nič.
peniaze celkovo kazia vzťah - je dobre keď sa o nich nemusí hovoriť, keď si jeden druhému nemusia klamať a keď svoje potreby obaja rešpektujú. mi máme každý svoj účet - ale ja mám kartu od jeho účtu a on od môjho. nikdy som nekontrolovala či vybral niečo a on nekontroloval mňa - ja mu to aj tak vždy poviem

ak sa niekto našiel v týchto slovách, som len rád...(znamená to, že som trafil kliniec po hlavičke)
 
a ak sa niekoho dotkli, ospravedlňujem sa...
 
chcel som tým len povedať, že ani my muži Vám ženám, ani Vy ženy nám mužom, mnohokrát nemáme čo vyčítať... (viem, viem: gambleri, alkoholici,tyrani... ale aj na opačnej strane sú zaujímavé prípady...)

...alebo, inakšie povedané, keď sa chce, dá sa vyčítať toľko vecí...

treba sa len dobre pozrieť do svojho vnútra a spýtať sa: naozaj sa idem/som sa išiel/išla vydávať/ženiť z nesebeckej, darujúcej sa, všeobjímajúcej lásky? Idem/Išiel/išla som sa úplne darovať? Prijímam svojho partnera/rku aj s tými zlými vlastnosťami, ktoré mi idú na nervy.

štve ma, keď sa niekto na vzťah/manželstvo len "hrá", keď to nemyslí úprimne a vážne, keď si z partnera/ky robí len handru, vec na splnenie svojich osobných ambícii a túžob...
(o tých by sa dali popísať romány, a bolo by to "čteníčko"

očakávam, že ctené čitateľky sa po mojich slovách pustia do mňa ako osy...
napokon, som zvyknutý pichať do osieho hniezda...

teším sa na plodnú a rozumnú debatu o sebectve/darovaní sa

když už jsme u toho společného placení/neplacení - jak to třeba děláte v restauraci? Platíte si každý za sebe, nebo se střídáte (minule jsem tě zval já, dneska platíš ty) nebo to prostě neřešíte?

yogi respektuju tvuj nazor ale nemyslim si ze by duvodem oddelenych uctu musela byt neduvera nemuzu mluvit za vsechy ale v nasem pripade to tak neni, finanacne ( samozrejme i jinak) svoji polovici naprosto duveruju

Immaginacij my to neresime navic polovice je gentleman takze v naprosty vetsine plati on

tak jako u muchi to mame

mne teda ani nenapadlo premyslet nad tim, ze bychom meli spolecny ucet, pro jako
jednou platim ja, jednou on, v restauraci skoro vzdy on (jen kdyz vyjmecne nema vybrano a nejde platit kartou), pac je gentleman a zve svoji zenu, samozrejme
 
mch. penize mam rada, nekazi vztah, nejsou spatne! spatny je jen pristup nekterych lidem k nim

jo a taky uz jen minimalne proto, kdyz nekdo podnika, tak asi tezko bude mit spolecnej ucet, ze

predstava kapesneho me teda desi, co to je za model? to jako mi ma plovice (nebo ja jemu) delat rodice?

jezis, to je hrubek, nejak jsem pospichala prispet svym moudrem, koukam

My teda finance máme rozdělené, každý svůj účet a jeden společný a z toho jedem. Spočítali jsme si, kolik je třeba na měsíc na všechno a prostě platíme vševchno jen z toho společného, kam oba přispíváme. A zbytek prostě šetříme, každý svoje. i když manžel bere o hodně víc než já vím, že jsou to prostě jeho peníze a disponovat s nimi může jenom on a naopak. A podotýkám, že u nás tento model není o důvěře a nedůvěře

Imma... v restauraci platíme právě z toho společného, prostě se snažíme na jiné než společné peníze vůbec nesáhnout

my teda ty penize, at uz jsou z jakehokoli uctu, bereme jako nase..
jen nevidim duvod, proc ucty spojovat...nemusime si rikat, kdo co bude platit, proste je to tak nejak samozrejme a vubec netusim, jestli ve vysledku plati vic on nebo ja...hodne velke vydaje hradi ten, kdo ma na uctu vic penez a to si staci rict, ze.. nechci kontrolovat (penize si vydelal, tak at si je klidne utrati, jeho vypis z uctu videt nepotrebuju) nebo byt kontrolovana..taky se rada necham prekvapit nejakym darkem a nechci videt kdy a kde ho pro me koupil (a naopak)..

Je pravda, že někdy to prostě nejde. Znám případ, kdy je žena v domácnosti, protože se jí nechce do práce, sem tam má nějaký kšeftíky, ale nic moc. I tak měli dřív společnou kasu, ale když místo denního nákupu základních potravin nosila domů nějaké supr výrobky za supr cenu, nešlo to. Chlap vydělával na celou rodinu (rodiče + 2 synové), a když mu trochu klesly zisky, byl prostě nucen spravovat finance sám a doma na útratu rpostě nic nenechávat. Takže pracuje, ještě chodí na nákup, aby se nekupovaly zbytečnosti, a žena co si vydělá, to má pro sebe a svýho psa. Na dovolenou sama nejede, protože by si to musela zaplatit, na což nemá, ovšem když jede s manželem, tak to platí on. Pak si neustále dluží nějaké peníze, já ti mám dát tolik a ty mně tolik atd... Tyhle a podobné řeči u nich slýchám...

Připadá mi to hrozné, je mi líto hlavně toho chlapa, všechny starosti jsou na něm a žena si vydělává na svoje kapesné... opravdu ale v tomto případě není možnost, jak stav změnit - bohužel

Já jsem zastánce společných financí se vším všudy, společný účet + dvě karty. O peníze žádat nebudu, prostě zaplatím kartou, nebo vyberu v bankomatu. Jsem schopná posoudit, na co máme a na co ne, nebudu zbytečně rozhazovat. To stejné očekávám od přítele. V žádném případě nebude nakupovat hlouposti za tisíce jen proto, že vydělá několikanásobně víc než já, o větších výdajích se budeme společně radit.

Asi je to tou emancipací žen, tahle touha mít to "svoje", ale pravda to prostě není, pokud se na tom nedomluvíte v nějaké smlouvě... Pokud ne, pak je to jen takové divadýlko, taková hra na "moje" a "tvoje"

zaujímavé čítanie...yogi...fajn názor...hoci je pravda, že s dôverou to nemá nič spoločné.
aj my máme oddelené účty a používame ich obaja, obaja rovnako...nie je moje a tvoje...sú naše

tak to ja jsem pro volnost
i hlouposti dokazou nadelat spoustu radosti, tak proc ji nekomu brat? jsou to "jen" penize tolik muj pristup...

a pripad te zeny v domacnosti?..hmm, smolik, kdyz to prevratim, tak o takoveho muze bych ani nezakopla, stejne tak o skrblika a kdybych byla tak slepa a stalo se mi to, tak beru nohy na ramena...