Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba
tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A
chlapeček sekdyž se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli,
podíval
podívána boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček
"Tona boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala:
sundala.jsi, ty hovado, nevěděl dřív?", s námahou zase botičky
pomohlaKdyž byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mýho brášky. Maminka říkala, ze je teď budu nosit já."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu
"Kdechlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala:
:-D :-D :-D :-D :-D :-Dmáš rukavičky?"
Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách."
(Proces s učitelkou začne příští měsíc.)
lžičku, hrnek a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil". Návštěvník povídá: "Aha, rozuzmím, normální člověk vezme kýbl, aby to šlo rychleji, že?". Ředitel: "Ne, normální člověk vytáhne špunt ... Chcete pokoj s balkonem nebo bez?".