neviem ci je to posvadobná depresia, ale mam pocit ze sme naozaj nic viac len dobri kamarati
do svadby som bola v podstate dotlacena, rodicia, kamarati /i ked naj kamosky ma upozornovali ze robim chybu/ a hlavne moj manzel, ktory ma naozaj bud tak neskutocne lubi alebo si ma chcel poistit aby ma uz nikdy nestratil :-( :-(
vedela som od zaciatku ze nie je ten pravy, pretoze pravu lasku som spoznala este pred svatbu, ale nemozeme byt spolu
dievcata nechcem vam kazit naladu a krasne pocity na tejto vynimocnej stranke, ale naozaj sa trapim a potrebujem poradit co robit
rokosicer - jestli to tak fungujej, tak už kolem sebe našlapují a mají o sebe zájem, jen nikdo nechce udělat první krok, nebo je to fakt řešení z nouze...ale je to divný...
krtek.93: Přesně tak si to teď myslím taky :-) Ex byl můj první vážnej vztah a já jsem tak nějak vnitřně nebyla připravená zůstat navěky jen s ním. Neříkám, že jsem pak těch kluků poznala nějak moc, no ale něco jsem si užila a myslím, že můj současný přítel je pro mě ten pravej a to myslím i po sexuální stránce. Teď to prostě beru tak, že už netoužím po tom poznat něco nového, protože jsem si to s více chlapama zkusila a nevím, co bych tak závratnýho ještě mohla objevit ;-) A i když sem tam nějaký ten mráček přeletí, myslím si, že teď po 2,25 letech co jsme spolu je to pořád moc pěkný (i když zamilovanost je už taky pryč) a chci si přítele vzít a mít děti a tak 8-)
Kdyby tam žádnej cit nebyl, tak bych s ti člověkem nemohla žít! Ale když tu třeba nevěsta rozebírá, že má toho kluka (nastávajícího) ráda a nechce mu ublížit, jenže se zamilovala do jinýho, tak tam ten cit asi bejt musí! Kdyby nebyl, tak na něj nebere ohledy a jde "za hlasem svého srdce". A v takovejch případech je podle mě fakt rozumnější mylet taky hlavou. I když je to v tu chvíli těžký. A třeba si dát ten odstup, ale neřešit to bezhlavě - teď miluju jinýho, tak hurá za nim, děj se co děj!
Otázka ale je, jestli tím, že se zamilovala do jiného, zůstala v původním vztahu láska nebo jen lítost... A kdybych se měla zeptat naopak - kdo zaručí, že se jí totéž nestane znova, i když si tohoto zakáže?
marcicek84: Ale cit, kvůli kterýmu přece spolu dva nebudou zůstávat... Litovat můžu hodně věcí, ale kdyby člověk nikdy neodcházel z lítosti, tak by taky mohl být pěkně nešťastnej. Lítost totiž myslím brzy vyprchá....
marci, kobliha: tak myslim že krtek to vysvětlila dostatečně, mně nezbývá než souhlasit ;-)
kobliha - nikdo nepsal že se nic neděje jen že se kvůli tomu neoběsíme - to je poněkud rozdíl nemyslíš :-)
tak ted´jsem tu jednu stránku přehlídla, jdu radši spát :-D
rokosicer: tak jako v přátelích sem to ještě neviděla ale mám kolegu s práce co žil se ženou x let na hromádce, maji dvě děti a zařek se, že se ožení až mu bude 40-cet. Loni v únoru mu bylo 40-cet a 17.července 2008 měli svatbu ;-) Takže chlapi nikdy nevíš co napadne :-D
dobré ráno :-)
já si myslím, že prožívání počátečního obdodí je dané typem osobnosti, tedy extroverti to budou asi prožívat více a i více si to "šílení" užívat ;-)
ale myslím, že původní problém spíš byl o tom, zda se má někdo vdávat s pocitem, že svého partnera nemiluei, respektive v situaci, kdy se dokáže zamilvoat do někoho jiného. a v tom případě bych pro svatbu nebyla. asi bych měla příliš velkou obavu z toho, že i když teď se to ustojí, tak že v budoucnu přijde zas někdo, kdo pomotá hlavu.
takže by se člověk měl brát s pevným přesvšdčením v srdci, ať už to nazýváme zamilovaností či láskou nebo "máme se rádi". prostě pocit, že jiného v tom životě nechci ;-)
tak takéto problémy mať... baby, ale veď keď nemilujem, nie je čo riešiť a taktiež, ak milujem... ale človek musí vedieť sám čo chce a čo vlastne cíti... potom je to zbytočné rozoberať. Mať rád nestačí. To môžeme mať aj psov a tých si nemusíme brať. A keď niekomu poviem áno, tak z presvedčenia, že je to ten najlepší človek pre mňa. Najlepší priateľ, najlepší kamarát, najbližšší, najchápavejší, najradšej sa s ním smejem, keď nám je smutno, máme s ním plakať, smiať sa, keď sa tešíme.... taká má byť láska. Nie iba taká, že je všetko dobré, mám ho rada, ale nemilujem ho, tak neviem čo teraz. Ale je mi ho ľúto, tak ho nechcem nechať, to čo je??? Ak má ľútosť v manželstve nahradiť lásku, nezájdeme ďaleko... ak sa chcem vydávať s ľútosti, tak si rovno zájdime na onkológiu, aj im to pomôže.....a s ľútosti si zoberme niekoho, koho neľúbime, ale však čo na tom.. ??? toto nechápem, baby ... brať si niekoho preto, aby som mu neublížil tým, že mu to nepoviem, to nie je správne. Pretože mu ublížite tým, že ste mu to nepovedali a klamali ste. Aj seba a taktiež toho druhého. Ak nie je lepší čas na premyslenie pred svadbou, tak kedy potom? Keď bude mať naša malá 13 a budeme riešiť, že s ľútosti k deťom ostanem do 18 a potom padám??? hmmmmmmmm..... toto nie
VŠETKO ALEBO NIČ!!!!!! tak by to malo v manželstve byť. Buď si dvaja ľudia patria celý, alebo tam niečo chýba. :-| nedalo sa mi neokomentovať to, čítam to tu už 3 dni, ale neviem sa tu nájsť, na pár výnimiek, ktoré myslia nie len egoisticky, ale srdcom a potom hlavou =)
Ja taktiez plne suhlasim s Petikou.
Ked mate vstupit do zvazku manzelskeho, tak musite s tym clovekom "ratat" na cely zivot. jedna moja znama, mi raz, par mesiacov po svadbe povedala, ze si nevie predstavit, ze stravi so svojim vtedy uz manzelom cely zivot. Tak na co sa teda brali??? Aby splodili spolocne deti a tie potom trpeli, pretoze mamicka s oteckom su spolu len aby vyzerali ako rodina?!?! Rodina by mala fungovat a o to viac ked su uz aj dietky, ktore vycitia vsetko! Dospeli si to mozno ani neuvedomuju, ale deti su v tomto inteligentnejsie a mudrejsie ako si mnohi myslia a ihned vycitia ze sa nieco deje a v takom pripade zacnete ublizovat aj im, nie len sebe pripadne vasmu "dobremu kamaratovi" a nie manzelovi. Mozno to znie trosku tvrdo, no ja si myslim, ze clovek by mal do manzelstva vstupovat s presvedcenim, ze je to ten spravny clovek na cely zivot, s ktorym chcem prezivat vsetky zivotne nastrahy, ktore castokrat urcite nie su jednoduche. ja nie som veriaca, no manzelstvo si vazim!
Nemyslim, ze je spravne vydavat sa, ked nie ste o tom presvedcene a toboz nie, ked mate v hlavkach zmatok a nedoriesenie veci. Clovek by mal mat urcite cistu hlavu a byt si isty tym co robi.
marcicek - ne neni me 40 :-D a proto sem to psala ze se to musi rozlisovat, taky bych se s tim nespokojila ale kdovi co bude za takovou dobu treba se na takovou vec bude clovek divat uplne jinak...
ja to jen nastinila ze napr. kdyz se mlada holka vda, bude mit deti, vsechno z velke lasky atd. pak treba bohuzel dojde k rozvodu, tak pak treba bude stacit ze je to hodnej milej chlap,bude dobrej otec pro tvy deti a ta zamilovatnost uz pujde bokem.... ;-) .... a uz sem to tu taky nekde psala ze osobne bych se bez lasky nevdavala
petika - naprostý souhlas.
kata267 - tak ano, ve 40 to může být i jinak, někdy víc z rozumu...ale ve 25 bych do toho nešla...
brumdinka - neví co myslíš tím přeháněním, prostě ho miluješ nebo ho máš jen ráda. Mezitím nic není. A jestli ti můžu poradit, jestli je Váš vztah ve fázi, ve fázi mám ho ráda, tak nechápu proč plánujete svatbu... Ale jestli ti to stačí, je to tvá věc, já bych se s tím nespokojila...
marcicek - brumdinka jen navazovala na prispevek sambucca ze to ma byt kombinace lasky a rozumu ze by nemela nijak extremne prevladat jedna z techto dvou slozek ;-)
marci: přesně jak píše kata, byla to reakce na sambuccu,
jinak já nechápu zas tvoji radikálnost miluju ho k zbláznění a přesto vlak nejede - myslím že to je přesně to co sem měla na mysli ty to moc přeháníš :-) a představ si že mezi miluju ho a mám ho jen ráda je spousta spousta věcí ;-)
p.s. marci : nebo Ti to napíšu ještě jinak jenom ho milovat je pro mne ve vztahu sakra málo a pokud všechno podřizuješ jenom tomuhle tak bych se do manželství nehnala spíš na tvém místě ;-)
musi byt aj jedno aj druhe,velka laska a vzajomne porozumenie.laska vyprcha ak sa budete stale hasterit.
na druhej strane nasi stari rodicia sa bravali z dohody a boli spolu stastni,aj sa lubili.dnes ludia pre hocaku hlupost vymyslaju a rozpadavaju sa rodiny pricom by casto nemuseli :-(
brumdi - ale rozdíl z přeháněním citů a s tím je tam skoro nemít a být pouze přátelé... jinak myslím, že po naši teď již 8 letech asi se nedá mluvit o přehnané zamilovanosti (nebo snad jen milovat k zbláznění? ono by to tak dlouho asi těžko vydrželo, kdyby to bylo jenom toto) a myslím, že milovat někoho je podstata vztahu. Samozřejmě si musíte rozumět i v jiných věcech, ale láska je základ...a jestli se to ti zdá sakra málo a stavíš vztah jen na setrvačnosti a kamarádství a láska tam není, tak si myslím, že se okrádáš o něco moc pěkného a asi jsi ještě nepotkala toho pravého, jinak by ti pouze toto nestačilo. ;-) Ale ať si to každý udělá jak chce.
marci - ale no tak, já to přece nestavim na nějaký setrvačnosti, kdes to sebrala :-N já sem jenom psala že jenom láíska k dobrýmu vztahu je sakra málo a je tam třeba další spousta věcí, aby to fungovalo ;-)